Select Page

Moje první a asi i poslední audiokniha

Ransom Riggs – Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

(audiokniha)

Na naléhání pár osob jsem vyzkoušel i poslech své první audioknihy. Po doposlechnutí jsem zjistil, že tohle asi s největší pravděpodobností nebude nic pro mě.

Náš příběh začíná strašlivou tragédií, která přivede šestiletého Jacoba ke břehům Walesu na vzdálený ostrov, kde objeví rozpadající se trosky sirotčince pro podivné děti slečny Peregrinové. Když bloumá jeho opuštěnými prostory, ukazuje se mu postupně, že děti z něj byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na tomto opuštěném ostrově drženy v karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak, i když to zní jako něco zcela nemožného, jsou možná stále naživu.

Tak o tomto vypráví svým hlasem pan Viktor Dvořák. Přiznám se, že jsem si jeho tvář musel najít na internetu, ale to je vedlejší. Důležité je, jak se mně líbilo jeho čtení. A to se mi bohužel nelíbilo. Zaprvé mně vadilo, že všechny postavy mají jeden hlas. Tudíž časem vám to přijde celé takové stejné a nepomáhá tomu ani nějaká větší proměnlivost hlasu pana Dvořáka. Ten mně ještě přišel místy hodně jemný a prostě obyčejný, i když to může znít divně. Zlatá klasická kniha v tomto případě. Tam si můžete sami případně domyslet, jaký hlas by asi postavy měly. Na poslouchání audioknihy pak nebylo moc času, a tak jsem valnou většinu z ní poslouchal před spaním. Samozřejmě jsem u tohoto poslechu časem usnul a probudil se až ráno. Zda to bylo tím, že mě čtení natolik uspalo, či jsem byl opravdu tak unavený, už nedovedu úplně objektivně posoudit. Zato však mohu napsat, že notebook mně tak zbytečně jel celou noc. Pozdější přetáčení na místo, které si ještě před usnutím pamatuji, mnohdy také nebylo nejrychlejší záležitostí.  Ani jedno z toho se mi zatím u klasické knihy nestalo. Kladně nemohu hodnotit ani hudbu v audioknize použitou. Ta na mě měla spíše rušivý efekt a klidně bych se bez ní obešel. Zjistil jsem, že asi potřebuju i daný titul fyzicky držet v rukou. Otáčet jeho stránky, otevřít, záložkou založit stránku a zavřít knihu a následně ji někam uložit. Tohle s audioknihou dělat nemohu a docela dost mi to chybělo. Tímto způsobem jsem přišel i o doprovodné fotografie či ilustrace z knihy. Ty prý ještě více podtrhují samotné kouzlo příběhu. Tady jsem o ně byl ochuzen. Co si matně vybavuji, tak samotný příběh jinak nebyl špatný, dokázal zaujmout a nenudil. Líbil se mi i konec knihy. Věřím však, že klasickým čtením bych pro sebe docílil o dost většího a intenzivnějšího prožitku z četby Sirotčince.

Raději tak zůstanu maximálně u poslechu rádia, anebo odpolední pohádky, ale audioknihy asi raději přenechám jiným posluchačům. Audiokniha Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti se ode mě kladného hodnocení nedočká. Škoda, věřím, že klasická kniha se mi bude líbit a také si ji hodlám přečíst. Tuhle audioknihu pak hodnotím 65 %.

 

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.