Archiv autora: Martin Klíma

Kočičí host – Takaši Hiraide Manželé po třicítce bydlí v pronajatém domku v klidné části Tokia, on je redaktor, ona korektorka, pracují z domu a prožívají klidný život. Jednoho dne si chlapec od sousedů ochočí toulavé koťátko. Kočka dostane jméno Čibi, což znamená „maličká“, a brzy začne objevovat sousední zahrady. Tak se stane, že jednou zabloudí i na zahrádku manželského páru. Další den přijde znovu a nakonec se odváží vstoupit do domku. Manžele tento tajemný host fascinuje. Čibi je svobodný duch, chladná a zářivá jako paprsek světla. Bydlí u nich a nebydlí. Patří jim a nepatří. Manželé jí kupují dobroty, pozorují její dovádění v zahradě a rádi si o ní povídají. Život jako by pro ně byl najednou příslibem něčeho víc. Dny jsou najednou jasnější a barevnější. Příběh překypujeme drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane… Tak na takovýto příběh se můžete těšit při čtení této nádherné knihy. Ostatně, ona kniha je nádherná minimálně třikrát. Zaprvé má totiž úžasnou a opravdu krásnou knižní obálku, za druhé je krásný samotný příběh a za třetí vás vtáhne do takové nádherné klidné pohody. Stejně jako některé pěkné chvíle v životě jsou mnohdy velice krátké, tak stejně tak je krátký i rozsah tohoto díla. Kočičí host má jen 160 stran. Nutno však zdůraznit, že se jedná o 160 stran plných pohody, něžnosti, skvostných přirovnání, nádherných metafor a byť děj není nijak...

Černé Světlo – Peter May Černé světlo je již třetím dílem kriminální série Akta Enzo a opět nabízí víc než zajímavý případ. Enzo Macleod, Skot vyučující biologii na univerzitě v Toulouse na jihozápadě Francie, se rozhodl, že s využitím svých znalostí vyřeší sedm nechvalně proslulých vražd popsaných v knize odložených případů pařížského novináře Rogera Raffina. Enzo už dokázal rozlousknout první dva zločiny, ale na třetí případ teď nemá ani pomyšlení. Právě mu diagnostikovali rakovinu, a navíc se objevil někdo, kdo má v plánu zničit jeho pověst i vztahy. Souvisí nějak Enzovy osobní strasti s šestnáct let starou vraždou mladého prostituta v pařížském bytě? Dokáže najít alespoň nějaké zbytky důkazů a zůstane naživu dost dlouho na to, aby dopadl vraha? Musím se přiznat, že jsem si úplně nedokázal představit, jak bude Enzo trpící rakovinou v tomto a v dalších dílech této skvělé série ovit zločince. Naštěstí tuto otázku za mě v Černém světlu brzy vyřešil sám autor. A vyřešil ji k mé spokojenosti. Jak přesně, to vám však neprozradím. Docela jsem si oblíbil to časté používání francouzských slovíček a francouzské názvy ulic, míst atd. Chválit musím i to, že jsme si v příběhu společně s postavami udělali cestu i do Anglie a Španělska a nezůstali jsme jen ve Francii. Také samotnému prostředí rozhodně nemohu nic vytknout, ba jen připsat, že bylo popsáno velice přesvědčivě a k příběhu skvěle pasuje. Když už tu...

Tiché dívky – Eric Rickstad Když Frank Rath odevzdal odznak detektiva, myslel si, že už se vraždami nebude muset zabývat. Stal se soukromým vyšetřovatelem a v zapadlém městečku v severním Vermontu sám vychovává dceru. Jednoho dne je však u silnice nalezeno opuštěné auto a zdá se, že jeho majitelka, krásná mladá dívka, zmizela beze stopy. Během vyšetřování Rath odhaluje nejtemnější stránky lidské duše. Mladé ženy se záhadně ztrácejí jedna za druhou a policie se snaží přijít na to, co dívky spojuje. Ratha trápí vlastní bolestná minulost a znovu zjišťuje, že zlo číhá všude, i v malých, zdánlivě idylických městečkách, a nikdo není nikde v bezpečí. Proč jsem zvolil takový název své recenze? Jednoduše proto, že čtenář přes dobrou polovinu knihy čeká na nějakou větší akci, větší napětí, a tak se nabízí otázka, zda se těchto věcí vůbec dočká. Odpověď prozradím o něco později. Nejprve se budu věnovat prostředí, ve kterém se děj odehrává. Líbí se mi jeho zasazení do malého městečka. Funguje jako důkaz, že zlo číhá všude, ať už jste ve velkoměstě, maloměstě, na moři, na poušti, ať už jste prostě kdekoliv. Samotnou duši a atmosféru onoho maloměsta dokázal Rickstad sepsat podle mě dobře. I samotný popis veškerého prostředí se povedl. Nebyl moc popisný a ani nijak odbytý. Vyhovoval mi i jazyk, kterým je kniha psaná. Autor se sice často uchyloval k vulgaritám, ale to mi vůbec nevadilo. Nejsem...

Tady byla Britt-Marie – Fredrik Backman Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt- Marie zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec, i když možná ne úplně pravdivé. Britt- Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Ten zasáhla finanční krize a nechala po sobě cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt- Marie nesnáší fotbal. Fotbal je však to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z místního fotbalového týmu potřebují trenéra, tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily, jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt- Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne, že by Britt- Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt- Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno. Pomalu, ale jistě současná švédská literatura nebude mít jen skvělé zástupce krimi literatury, ale i zástupce literatury humorné. Po skvělé Babičce, která pozdravuje a omlouvá se totiž přichází Backman s další skvělou...