Select Page

Archiv autora: Nerisa Žůrková

Steve Jobs, jak ho neznáte

Steve Jobs – můj život, má láska, mé prokletí Chrisann Brennanová Na úvod svého hodnocení musím zmínit, že obvykle nečtu biografie ani příběhy „ze života“ skutečných lidí. Nelákají mě cizí tajemství, nevím o žádné osobnosti, kterou bych obdivovala. Nevlastním nic od firmy Apple, nezkoumala jsem, kdo ji založil, ani jak dalece byl či nebyl geniální její zakladatel. Vzhledem k tomu, že ta firma se proslavila natolik, že i já už o ní slyšela (a to je co říct). Jak je možné tedy, že se mi do ruky dostala kniha Steve Jobs: Můj život, má láska, mé prokletí, jejíž autorkou je jeho bývalá přítelkyně a matka jeho dcery Lisy, Chrisann Brennan? Tu knihu jsem si vybrala, ale mohla bych říci, že si vybrala spíš ona mě, když jsem na ni neustále narážela v policích knihkupectví, kde jsem byla na praxi. Už ta obálka. Steve Jobs jako mladý muž. Nebýt názvu knihy, ani by mě nenapadlo, že tak opravdu vypadal. Možná jsem si tu knihu vybrala proto, že mi až příliš připomněl někoho z mého života. Možná na tom měl svou zásluhu i fakt, že Chrisann je v některých věcech až příliš podobná mně. Nečteme snad knihy proto, že v těch příbězích hledáme zlomky vlastního života, něco, s čím se můžeme ztotožnit? Na to, že Chrisann není spisovatelka, se s textem poprala dobře. Ráda bych řekla, komu knihu doporučit a co od ní čekat, ale popravdě nevím. Není...

Read more

Publikuj a propadneš peklu

Co po ní zůstalo T. R. Richmond Krátce po přečtení knihy Co po ní zůstalo z pera T. R. Richmonda mám poněkud rozporuplné pocity. Popravdě, ani po téměř 400 stranách této knihy nevím, co si o ní mám myslet. Jistě, mohla bych se inspirovat výroky uvedenými na obálce knihy, tedy že jde o výtečný detektivní román či zajímavý psychologický thriller, ale, víte, nějak se s tím nemohu ztotožnit. Ten příběh bych nenazvala ani detektivním, ani thrillerem. Možná románem v dopisech, ačkoli lze považovat útržky z diskuzních fór, chatů a e-mailů za skutečné dopisy? Fiktivní biografie, možná. Fiktivní biografie formou dopisů. Ne, nemám slov....

Read more

Daleko za hranicemi šílenství

Asylum Madeleine Roux Asylum autorky Madeleine Roux je kniha, která se čtenáři dostane pod kůži. Nelze ji označit přímo za horor, protože krve v ní příliš neteče (k mé úlevě), správné označení by tedy asi bylo mysteriózní. Oficiální anotaci a popis děje není problém si někde najít, proto jen stručně. Daniel Crawford je mladý chlapec s láskou ke studiu a nemůže se dočkat, až nastoupí na tábor pro podobně nadšené studenty. Po příjezdu je ubytován je ve zrekonstruované budově někdejšího ústavu pro choromyslné, který ovšem stále skrývá svá temná tajemství za nepříliš spolehlivým zámkem. Daniel se svými kamarády se rozhodne tato tajemství odhalit a postupem času se stále více a více zamotává do temné historie ústavu. Naráží na prapodivné náhody a ty ho nutí uvažovat nad tím, jak je hranice mezi šílenstvím a zdravým rozumem vlastně tenká… V začátcích na mě kniha až takový dojem neudělala, nic převratného se neděje, stále jen vypravování o běžných problémech mladého nepříliš sociálně zdatného chlapce, který si chce najít přátele a dívku a jen jakoby mimochodem občas narazí na něco divného. Je to tak nenápadné, že ke konci čtenář ani nepochopí, jak se to po poklidném začátku mohlo tak změnit, jak mohl být vlastně vtažen do těch bizarních skutečností, aniž by si všiml, kdy k tomu došlo. Knihu doprovází spousta fotografií z prostředí skutečných ústavů, tak mistrně upravených, že jsou ponuré až na samé hranice snesitelnosti. Čekala jsem, že...

Read more

Jak si nenechat podnikání přerůst přes hlavu

Dokument o podnikání, který jsme měli možnost zhlédnout, lze dle mého považovat za dobrého rádce pro podnikatele, kteří se už nějakou dobu v oboru pohybují, zkrátka už vlastní nějakou firmu. Zajisté dal podněty k zamyšlení ohledně fungování vztahů majitel – zaměstnanci a souhlasím s tím, že je nutné umět práci delegovat, pokud jako podnikatelé nechceme skončit upracovaní, bez nápadů a jen s malou vyhlídkou na časovou a finanční svobodu. Má to ale i svá ALE. Klíčem je prý organizace, pracovní postupy, které přesně určují, jak se zaměstnanci mají a nemají chovat a vyloženě odrazují od samostatného myšlení, což je možná dobré pro byznys a rutinní práci, ale ne pro kreativní práci a zpětnou vazbu, kterou by každý podnikatel měl od svých zaměstnanců mít – protože právě oni mají nejužší styk se zákazníkem a ví, v čem jsou postupy vyhovující a v čem ne. Vyloženě směšný mi přišel předpoklad, že zaměstnanci milují řád a jsou šťastní, že se musí řídit přesným postupem. Pokud má tohle těšit všechny, pak nejsem nejspíš člověk a už vůbec ne zaměstnanec. Netěší mě představa válčení „o hvězdičky“ a přidání platu, neustálý život ve strachu, že nesplním normu a přijdu o práci. Nevěřím tomu, že vystresovaný zaměstnanec podává dobré výkony a že rutina zabrání tomu, aby zaměstnanci nosili do práce své vlastní emoce – lidé nejsou stroje. Zřejmě jsem na podnikání dle osvědčených postupů až příliš empatické stvoření. To je můj názor...

Read more

Nenávistí a láskou prokletá

Volání sirény: Prokletí je čtvrtou knižní sérií spisovatelky Michaely Burdové, která vyšla v nakladatelství Fragment. Knihu jsem si vybrala i z toho důvodu, že tuto autorku sleduji už od jejích začátků a považuji ji za velmi nadějnou českou spisovatelku žánru fantasy. První věc, která mě na knize zarazila, je formát. Kniha je rozměrově i počtem stran menší, než bývá u této autorky zvykem. Když ji porovnám se sérií Poselství jednorožců, je jasné, čím to je. Volání sirény zahrnuje jen jednu dějovou linii. Nejedná se o rozsáhlý příběh z fantastických zemí, označení „nadpřirozená romance“ uvedené v knize, perfektně sedí. Příjemně mě překvapily časté dialogy,...

Read more