Select Page

Jim Morrison na Sono nedorazil

Jim Morrison na Sono nedorazil

Jim Morrison – ještěrčí král …buřič …rebel … básník, křehká duše celoživotně ovlivněna indiánem, který do něj vstoupil, když byl ještě malý kluk (jak často říkával a zpíval v několika písních), vášnivý konzument halucinogenních složek kaktusů … Výčet by mohl samozřejmě pokračovat dál… především to byla charismatická osobnost hudební scény minulého století, která inspirovala mnoho dalších hudebníků, zpěváků známých i revivalových skupin.

Ve středu 28. května se uskutečnil v novém hudebním klubu SONO Centrum v Brně koncert revivalové skupiny Doors v čele s Janko Martinkovičem. Tento zážitek rozdělím na dvě části – klub SONO Centrum samotný, jeho atmosféra a vystoupení skupiny.

Musím bohužel konstatovat, že Jim Morrison na Sono nedorazil, navzdory tomu, že zpočátku to tak vypadalo.  Návštěvníci klubu museli přes avizovaný začátek ve 20hod, čekat dalších cca 15 minut, než byli vpuštěni do prostor, protože kapela zkoušela.  Některým pamětníkům, fanouškům skupiny možná neunikla paralela ke koncertům skutečných Doors, kdy se čekalo hodně dlouho, než zpěváka našli a dopravili na koncert. Je tedy otázka, zda v tomto případě šlo o vytvoření obdobné atmosféry. Osobně si ale myslím, že ne. Velké očekávání nástupu skupiny však vystřídalo „vystřízlivění“ v podobě DJ, který „krátil“ dalších cca 40-50 minut… „Kde je Jim? … Kde jsou Doors?“

Rád bych řekl, že „počkat se vyplatilo“, ale … bylo to průměrné vystoupení s řadou nepříliš povedených překvapení v podobě např. začátek se zpožděním, přestávka půl hodiny po začátku… tady už nešlo o „vytvoření atmosféry“ ale spíš zkoušku trpělivosti posluchačů.

Janko Martinkovič (zpěvák) vůbec nekomunikoval s publikem, byl velmi statický – podoba s Jimem Morrisonem byla velmi omezená…nepomohlo tomu ani, že si vzal v druhé části koncertu „kůžáky“. Dokonce ani pokus dvou „fanynek“, které se samozvaly na pódium, rozjet „Jima“ nevyšel… A tak, když je většinu času ignoroval a vkleče věnoval svou pozornost kytaristovi, se rozhodly, že to chce pořádnou akci a tak „Jima“ zbavily jeho trička … Neplánovaný a vynucený striptýz měl však za důsledek to, že se kapela odebrala do zákulisí a vrátila se až po pár minutách. Tentokrát měl zpěvák již několik vrstev oblečení – s trochou nadsázky to vypadalo, že se vydává s expedicí na Antarktidu, patrně měl obavu z prochladnutí nebo útoku dalších „groupies“…

Z mého pohledu atmosféru a energii sice skupina nepředala, ale měl jsem možnost naživo slyšet několik dobře zazpívaných a zahraných písní od Doors…nejvíc se mi líbily v této sestavě L.A. Woman a When the music over. Rozhodně to nebyla karaoke show.

Celkový dojem však zlepšilo samotné SONO Centrum. Architektonicky velmi dobře řešeno, nejvíc jsem byl zvědavý na „kouli“ zevnitř. Designově zajímavé řešení i včetně detailů křesel v předsálí, které doplňují celkový vzhled.

Klub umožňuje výběr místa v jednom ze dvou pater … vlastně tří – nejvyšší je ryze VIP  výhled jako z AZ Toweru.  Na každém patře je možnost dodržování pitného režimu v baru. Hodně pozitivně hodnotím i oddělení kuřáckého prostoru, takže nemusíte nutně pasivně konzumovat tabák od dalších návštěvníků kuřáků, těm je vyčleněn větší prostor na balkoně.

Zvuk i osvětlení dodává Klubu další přidanou hodnotu – ale jsem „klubový laik“ a běžný posluchač, takže je dost možné, že někteří návštěvníci budou mít jiný názor.

Rozhodně to nebyla moje poslední návštěva SONA, a doporučím vám ji. Janka Martinkoviče však patrně příště už potkám při troše štěstí jen na sushi v Koishi.

About The Author

Přemek Doležal

Rád si přečtu jakékoliv slovo, větu, sloupek, povídku, knihu… zkrátka vše, u čehož dávají písmenka smysl a jsou poutavým příběhem. Ke knihám všeho druhu – od ilustrovaných až po ty psané - mám kladný vztah a čtením se rád odreaguji. Nejoblíbenějšími knihami jsou Malý princ, Stařec a moře a Myšlením k bohatství.