Select Page

S čím si hraje „Herodes“ na toaletě?

S čím si hraje „Herodes“ na toaletě?

Listování mě začíná čím dál tím víc bavit a vždy se těším na další měsíc, s čím mě dámy a pánové okolo Lukáše Hejlíka překvapí tentokrát. Když jsem poprvé navštívil projekt Listování, byl jsem mile překvapen pro mě novým formátem – tzv. scénickým čtením.

Do té doby jsem byl z divadla zvyklý, že herci ovládají nazpaměť své texty, mají propracované kostýmy, stejně tak i kulisy hraničí s dokonalostí skutečných reálií a hra trvá minimálně 90 minut. Lukáš Hejlík a jeho ansámbl mě přesvědčil o tom, že hrát se dá úplně jinak a možná mnohem zajímavěji. Maximálně tři protagonisté zvládají nespočet rolí a v ruce s knihou a ovladačem hudby předčítají knihu tak, aby diváka seznámili v maximálně 60ti minutách s jejím obsahem.

S trochou nadsázky mi tato myšlenka přišla srovnatelná s počinem F. A. Brabce, když se rozhodl za 24 hodin natočit film Krysař. Naštěstí na rozdíl od Krysaře, který byl jednorázovým projektem – na LISTOVÁNÍ se můžete těšit každý měsíc – vyjma letních prázdnin.

Po přečtení názvu uváděného čtení „Holčička a cigareta“ – jsem si vzpomněl na dětský animovaný film Dorotka a plamínek, který děti učil, jak si „nehrát s ohněm“ v hlavní roli s Dorotkou a jejím zvířecím kamarádem – moralizujícím papouškem. V tomto duchu jsem očekával „pokračování“ výchovného počinu, tentokrát v podání francouzského autora Benoita Duteurtra.

Po shlédnutí krátkého propagačního videa a přečtení článku ke hře jsem však zpozorněl a znejistěl. Na videu Lukáš Hejlík s kalhoty na půl žerdi sedí na WC a zve na představení – skoro přemýšlím, zda bude pro mě v divadle prostředí dostatečně sterilní a zda není podmínkou vstupu prokázání se rolí toaletního papíru nebo osvěžovačem vzduchu. Obsah článku mi dává tušit ekologický thriller v hlavní roli s dětmi – co budou asi dělat? Přijdou s lopatičkami a bábovičkami zničit tabáková pole? A proč je ten Lukáš na WC – jak to souvisí? Asi nemusím být u všeho, ale na druhou stranu …

Úterý 10. 6. 2014, 19:00 SEČ, Divadlo Reduta – ano, nedočkavě sedím v hledišti a se zvědavostí očekávám začátek představení, které není vhodné pro děti (pozn. nakonec ke vstupu postačil jen lístek). Lukáš Hejlík a Petra Bučková předstupují před publikum a rozehrávají jedno z nejvtipnějších avšak i „varujících“ představení, které jsem kdy v rámci LISTOVÁNÍ viděl. Rozhodně nelituji a přes počáteční rozpaky jsem rád, že jsem překonal původní ostych a nakoukl na WC.

Zaměstnanec magistrátu středního věku (Lukáš Hejlík) si plnými doušky užívá života se svou přítelkyní (Petra Bučková). Volný čas tráví velmi populární aktivitou a to tréninkem početí dětí na všech možných i nemožných místech – OVŠEM jen tréninkem.

Děti, tento čtyřicátník, nemá rozhodně rád a pokud by k nim měl pojmout alespoň minimální sympatii, tak by to bylo snad jen v okamžiku, kdy houfně odjíždí na výlet na velmi …velmi vzdálenou planetu bez zpáteční jízdenky.

Proč to WC? Když odvisnu od jednoho „možného místa“, kde lze pokračovat v tréninku, tak na WC chodí Lukáš také tajně kouřit v práci. Na magistrátu je přísně zakázáno kouřit, protože je část prostor vymezena pro dětskou školku. Ale cožpak by se mohl tento bonviván vzdát své cigaretky v práci?

A tak se pravidelně, každodenně, několikrát denně vydává na WC s malým šroubováčkem a krabičkou cigaret. Návod k použití: šroubovák k otevření malého okénka, kam vyfukuje zbytkový dehet z cigaret, které si zapaluje z krabičky cigaret oblíbené značky. Aby byla konspirace maximálně neprůstřelná, tak si k tomuto rituálu vždy stáhne kalhoty (pozn. pro fanynky Lukáše – nechává si slipy) a usadí se na mísu.

Jaké je však oboustranné překvapení, když se jednoho dne ve dveřích WC, které nejsou řádně zabezpečeny, objeví malý andílek (překvapivě Petra Bučková), která roztomilou „žvatlalčinou“ zjišťuje, co tam Lukáš vlastně dělá…toto osudové setkání rozehrává ohňostroj absurdních situací a momentů, kdy se z malého andílka stává velký satan, který Lukáše obviní z pohlavního zneužití.

Chápu, že v kontextu, který jsem popsal, mé původní sdělení, že se jedná o jednu z nejvtipnějších her, kterou jsem viděl, vyznívá velmi kontroverzně, nicméně absurdity, které kritizují současný stav společnosti, výchovu dětí a vliv médií mrazí až k smíchu.

V rámci celého představení mě nejvíce pobavila hudební vystoupení v rámci zvrácené reality show, která možná není až tak moc fikcí, ale spíš varováním. Velmi dobrý výběr hudebních skladeb (It´s my life, Happy, I will survive a jiné …), který nevím, zda byl předlohou z knihy nebo výsledkem Lukášova zpracování – každopádně navzdory anglickým textům, vtipně koresponduje s cílem reality show. Svůj smích jsem se místy snažil až dokonce představení držet kousáním do jazyka různé intenzity.

Co říct na závěr?

Ironicko-sarkastická hra plná absurdit, možná až vyhnaných do extrému, kterou hrají dva herci velmi povedeně, vtipně včetně všech výrazových prostředků a pohybů, které jen mohou použít…ALE … ono to není zase taková legrace, je to spíš varování – ne před tím – nechodit na toto představení – ale spíš varování, kam až jsme schopni „zajít“ ….

[button link=“http://www.listovani.cz/“ color=“silver“] Podívat se na stránky Listování[/button]

zakoupit atlantis

About The Author

Přemek Doležal

Rád si přečtu jakékoliv slovo, větu, sloupek, povídku, knihu… zkrátka vše, u čehož dávají písmenka smysl a jsou poutavým příběhem. Ke knihám všeho druhu – od ilustrovaných až po ty psané - mám kladný vztah a čtením se rád odreaguji. Nejoblíbenějšími knihami jsou Malý princ, Stařec a moře a Myšlením k bohatství.