Select Page

Slzy mi tekly proudem

Slzy mi tekly proudem

V nedělní podvečer 30. března jsem se vydal do Divadla Bolka Polívky na představení Růže pro Algernon. Nejslavnější povídka Daniela Keyese  a po dlouhá téta nejúspěšnější inscenace divadelního spolku Kašpar.

„Fascinující herecký výkon Jana Potměšila v tragickém příběhu mentálně postiženého mladíka Charlieho, jenž se po operaci stane géniem, aby se později proti své vůli stal opět tím, kým byl na začátku. Jan Potměšil obdařil Charlieho bezmeznou vírou v lepší budoucnost, vírou v sama sebe…“
To tvrdí téměř všechny anotace či pozvání na představení – mně nezbývá nic jiného než souhlasit.
Jan Potměšil vskutku podal úžasný výkon, který zastínil herecký um jeho kolegů – Markéty Coufalové, Petra Lněničky a Lukáše Jůzy – ti také podali obstojný výkon, avšak v porovnání s Charliem na mě dojem neudělali.
Herecké výkony byly velice přesvědčivé, jinak by tragikomedie nejspíše nefungovala – hltal jsem každé slovo, každý pohyb na jevišti, každou změnu ve tvářích herců. Když příběh začínal, usmíval jsem se, když byl veselý, tak jsem se smál a nakonec mi tekly slzy proudem.

Představení mě nadchlo, nemám, co bych vytknul, naprosto bezchybné- kdykoli budu mít možnost jistě se na něj půjdu podívat znovu a vám bych doporučoval to samé.

Kašpar

About The Author

Michal Otisk

Je mi 18 let. Rád čtu dobré knížky, obzvlášť ty, nad kterými se člověk musí zamyslet. Moje nejoblíbenější kniha je asi Malý princ. Nepohrdnu ale ani knihami, u kterých člověk může vydechnout po náročném týdnu. V takovém případě si najdu ve vlastní knihovně spíš něco z žánru fantasy - třeba Odkaz dračích jezdců nebo Harryho Pottera.