Vtipně pojatá tragédie
Ze tří představení divadelního spolku Kašpar, která jsem viděl, bylo to hrané 31. 3. v Divadle Bolka Polívky – Cyrano – to nejlepší. Snad to bylo tím, že jsem se stále měl čemu smát, nebo tím, že téma hry bylo o poznání jednodušší než u hry z předchozího večera – Růže pro Algernon – byl jsem nadšený na začátku představení a stejně tak i na konci.
Role Cyrana se zodpovědně – či spíše nezodpovědně, víte přeci, jaký Cyrano byl – ujal Martin Hoffman, jako by tato role byla psána přímo pro něj. Řekl bych, že se hraním velmi dobře bavil – a stejně tak bavil i všechny v sále.
Jeho lásku – Roxanu si zahrála Jitka Čvančarová, která hrála také velice dobře a navíc v šatech vypadala opravdu nádherně.
De Guiche – záporná postava celé hry byla k životu přivedena Markem Igondou, jeho výkon mě ohromil – místy jsem ho až litoval, ale to už je úděl takovýchto postav.
Kristián byl povedeně ztvárněný Janem Jankovským, díky kterému představení dostalo náležitou atmosféru, když přišel na scénu, jako by celá hra ožila ještě trochu více.
Představení by však bylo neúplné bez dalších herců – Štěpána Coufala, Lukáše Jůzy, Pavla Lagnera, Aleše Petráše a Zuzany Onufrákové – kteří to vše přikrášlovali občasnými humornými poznámkami.
Smál jsem se od začátku až do konce…. téměř – konec přece jen v tragédii k smíchu nebývá.
