Select Page

Spousta smíchu a pár slz

Spousta smíchu a pár slz

Opravdu muzikál podle mých představ – plný barev, světel, hudby, tance, smíchu, legrace, komedie, ale i zvratů, slz a se smutným koncem. Celý děj, který se odehrává roku 1923 na jihu Francie, je vlastně vcelku jednoduchý: pan starosta se rozhodne, že aby ho zvolili do senátu, postaví veřejný pisoár. Což se ne u všech obyvatel městečka setká s úspěchem. Třeba staré panně Eulálii Čubíkové, baronce Adelajdy z Kratihájů a jejímu bratranci Oskaru Hroncovi se to vůbec nelíbí a za každou cenu, ho chtějí zničit. O tom je vlastně celý muzikál, plus vedlejší scény, například dvě ženy, Judita Čuprová a Jamila Macarátová spolu soupeří o Lorence Pařízka.

  1. ročník Ateliéru muzikálového herectví:

Štěpán Kaminský – farář Calaba a také Ferda Čupr

Úžasný muž, který zahrál faráře a ještě úplně odlišnou postavu Ferdu Čupru, což je naivní manžel Judity Čuprové. A tyto role mu opravdu sedly.

Ondřej Bábor – Lorenc Pořízek a Oskar Hronec

Úžasný, úsměvný, co se dá jiného říct, než dokonalý herecký výkon, nikde žádná chyba, nebo přeřek, prostě super.

Daniel Rymeš – Jean

Prostě muž, který ví, co dělá. Vytahoval z fraku plnou vinnou sklenku, nebo badmintonové košíčky, což nás všechny pobavilo a snad nikdo to nedokáže lépe. Také skvělý výkon.

Katarína Mikulová – Eulálie Čubíková

Prostě slečna Čubíková, co o ní říct jiného, než že je to dokonalá žena a ta role jí úžasně sedla, nedokážu si představit někoho jiného, který by to zvládl lépe.

Kristýna Štarhová – Judita Čuprová a drbna Drahobejlová

Žena, která vlastní módní boutique a skvostně se ujala role drbny Drahobejlové.

Markéta Pešková – Jarmila Macarátová a drbna Mrňouchová

Žena hospodského a úžasná zpěvačka, která zazpívala známou píseň: Píseň O smrti nevinného blázna, což se jí opravdu povedlo.

Michaela Baladová – Adelajda z Kratihájů a Růženka Baráčková

Musím uznat, že mě uchvátilo, jak dokázala zahrát dvě tak odlišné postavy, přičemž jí obě sedly jako ulité.

Jiří Daniel – Inocenc Kulíšek

Muž, který svým hraním na housle oživil hru, bylo to skvostné a ten cyklistický závod, to bylo teda něco.

Daniel Rymeš – Bartoloměj Pěšinka

Nedostižný muž v roli starosty, který se prostě choval přesně tak, jak by člověk čekal – nadřízený, kterému nemůže nikdo odporovat ani ve skutečnosti.

Ondřej Halámek – Bohdan Macarát

Hospodský, muž na svém místě.

Hostující herci:

Jakub Mareš – kapitán Cajdrnoha a sprejer

Byl tam jen chviličku, ale za tu chvilku dokázal změnit děj, stihl se například zaplést s Jarmilou Macarátovou.

David Šiller – blázen Vincek

Já prostě jinak nemohu, než přiznat, že tento člověk je herecký talent a to neřekl ani slovo. Nedokážu si představit, co by se stalo, kdyby promluvil. A když umřel, tak pro mě to byla velká rána, brečela jsem jako malé děcko. Prostě úžasné a za ten osamocený potlesk ve stoje to stálo.

Jan Polášek – Standa Botička

Za tu chvíli, co byl na scéně, jsem si ho oblíbila, byl to muž na svém místě.

A jak se mi to vlastně líbilo? Bylo to prostě úžasné, ani se nedivím, že na to chodí tolik lidí, já bych na to šla klidně ještě stokrát a neomrzelo by mě to ani v nejmenším. Moc se mi to líbilo, bylo to skvostné. Byla jsem nadšená, a když jsem odcházela, tak se mi ještě v oku kutálela slza, ale v obličeji mi hrál úsměv od ucha k uchu a k tomu mi v hlavě hrála úvodní i konečná píseň Zvonokosy a píseň O smrti nevinného blázna.

Pokud jsem vás aspoň trochu navnadila a chcete vědět, jak to s pisoárem vlastně dopadlo, tak neváhejte a vyrazte do Divadla na Orlí a k tomu si můžete i přečíst knihu s názvem Zvonokosy od Gabriela Chevalliera, což byl podklad pro tento muzikál. Já se na ni právě chystám a už se moc těším.

A tady máte píseň O smrti nevinného blázna, jako ochutnávku, je to původní verze od Laďky Kozderkové.

Divadlo na Orlí

About The Author

Zuzka Floderová

Řekla bych o sobě, že jsem typický knihomol. Nejraději mám fantasy, detektivky a sem tam i něco z červené knihovny na odlehčení, ale po pravdě přečtu cokoliv, co mi kdo dá. Nejradši mám ale knihy, kde se z hlavní postavy, káčátka, stane labuť. Nejkrásnější příkladem a mou nejoblíbenější knihou bych řekla, že je Jana Eyrová od Charlotte Brontë.