Select Page

6 příběhů o bezpráví. Nebo jen jeden?

6 příběhů o bezpráví. Nebo jen jeden?

„Our lives are not our own. From womb to tomb, we are bound to others, past and present. And by each crime and every kindness, we birth our future. I believe there is another world waiting for us, a better one. And i’ll be waiting for you there.“

[learn_more caption=“Český překlad“] „Naše životy nám nepatří. Od narození po smrt jsme vázáni na životy ostatních. Každým zločinem a každou laskavostí rodíme naši budoucnost. Věřím, že je zde další svět pro nás, lepší. A já zde na tebe budu čekat.“[/learn_more]

Toliko slova jedné z hlavních hrdinek, Sonmi 451, které stačí samy o sobě. Vyjadřují totiž celou podstatu tohoto jedinečného snímku. Každý z nás má svůj osud, kterým přímo či nepřímo ovlivňuje životy a jednání ostatních a i když se zdá, že může být vše bezcenné, má to svůj účel.

6 oddělených příběhů – tichomořský deník právníka, dopisy mladého nadaného skladatele, odhalování spiknutí nebojácnou novinářkou, strasti v domově důchodců, zajetí jídlonošky a hledání útočiště ve vzdálených koloniích – se spojuje v jeden. Každý z těchto šesti osudů se splétají, vzájemně do sebe zapadají a ukazují nám vždy jednu část celkového příběhu. Příběhu o bezpráví a osudu nás všech.

Na režisérském postu 3 různí lidé – Tom Tykwer, Lana Wachowski a Andy Wachowski – každý z nich vypráví po dvou příbězích. A všichni vypráví společně. V souhře s herci, kde o známé tváře není nouze (Tom Hanks, Halle Berry, Jim Sturgess, Hugh Grant či Ben Whishaw), výbornou hudbou a dobrými vizuálními efekty vypráví příběh, který v kinech jindy jen tak neuvidíte. Tříhodinové orgie pro každého milovníka fantasy.

Stejně jako se střídají režiséři, střídají se i herci. Není tedy problém, aby muž hrál ženu či naopak. Na kostýmech a maskách se opravdu nešetřilo a občas budete mít co dělat, abyste jednotlivé herce vůbec poznali. O to zábavnější jsou titulky, kde společně s celým sálem jen zíráte, koho všeho vlastně ta Hally Berry hrála.

Zajímavý je i příběh mladého skladatele a to nejen z pohledu hudebního (sextet Atlas mraků je úžasný), ale i příběhového – je milé vidět v americkém velkofilmu civilně a mile ztvárněný vztah dvou homosexuálů prost všech výstřelků a nesmyslů, které plní většinu současných filmů nakousávající toto téma.

Co lze filmu vytknout, jsou místy velmi špatné bojové sekvence – hlavně ty, které se odehrávají v budoucnosti v Neo Soulu. Místy totiž působí velmi nevěrohodně a ušité na míru scénáři – protivníci doslova čekají, až je hlavní hrdina smete.

Filmu to však velmi rádi prominete, ve chvíli, kdy začne hrát na vážnou strunu a společně se slovy Sonmi předestírá hlavní myšlenky a poselství filmu. Dělá to však zvláštně – po kouskách v neustále se opakující spirále. Zopakuje to, co řekl a přidá kousek další. Může se tedy stát, že film končí, avšak nastane jen další kapitola s dalším závěrem a dalším a dalším. Počkat ale na ten poslední se vyplatí a přiznám se, místy jsem se skoro neubránil slzám.

Atlas mraků je pro mě srdeční záležitost a nikdy mě nezanechá ve stejné emoční rovině, jako na začátku před jeho shlédnutím. Pokud si jej navíc užijete na velkém plátně a s prvotřídním zvukem (zde musím pochválit kino Scala), je zážitek o to větší.

vice scala

About The Author

Vladislav Kluska

Momentálně fanoušek do IT a mobilního světa, uživatel Androidu a fanda služeb Googlu, avšak milovník Windows 8.1. Absolvent Střední školy KNIH, o.p.s., občasný pisálek.