Select Page

Tak jde čas na vsi … někde u Hanušovic

Tak jde čas na vsi … někde u Hanušovic

Stejné kino – univerzitní Scala, avšak jiné představení – tentokrát český film z pera Miroslava Krobota. Jako „ostřílený abonent“ kráčím s jistotou do baru pro něco nealkoholického a chlazeného, co mi zchladí hrdlo v tomto letním počasí.

Můj úžas vyvolal fakt, že je kino plné téměř k prasknutí a mezi diváky nejsou jen lidé … ne ne, nedorazili hlavní představitelé z již recenzovaného Úsvitu Planety opic, ale mezi diváky byl na sedačce umístěn i pes. Rasu neznám, ale ještě teď historicky cítím, jak mi v krvi kolují protilátky – jsem alergik na psí srst (Srstka, Kubišová a milovníci čtyřnohých mazlíčků odpustí – snad…) Takže když do kina, tak si příště vezmu jako doprovod domácího mazlíčka …třeba … třeba … žirafu a sedneme si na truc do první řady … ok … tak jen plyšovou, ale i se slonem – kino Scala není obyčejné kino a umožňuje leccos.

Miroslava Krobota vnímám od shlédnutí filmu Příběhy obyčejného šílenství, kde mě zaujal svým projevem (především hlasem, jak mi dají za pravdu všichni, kdo film viděli) a stylem hraní, který pro mě korunoval a zpečetil ve filmu Revival. Samozřejmě nemohu opomenout i seriál Čtyři hvězdy a Okresní přebor. Styl humoru pana Krobota se mi líbí – není pro každého, ale dokáže pobavit, a proto jsem byl zvědavý, jak se popásal se svým prvním nedivadelním režisérským počinem.

O čem „díra“ je? Jednou dlouhou větou – černá komedie bez konkrétního děje, zobrazující střípky ze života na život rezignujících vesnických obyvatel, s plejádou herců Dejvického divadla, kteří velmi umně používají vulgarismy a snaží se i o nářečí.

Maruna (Táňa Vilhelmová) vystudovaná učitelka, která nestojí navzdory své kvalifikaci před školní tabulí, ale za výčepním pultem, žije se svou autoritativní matkou (Johanna Tesařová) a mladší sestrou (Lenka Krobotová). V rámci omezených možností (geografických i kvalitativních) se snaží najít partnera a tak začíná její road movie v náručích: zdejšího starosty (Ivana Trojana), místního hrobníka (Jaroslav Plesl) a sukničkáře klempíře (Lukáš Latinák).  Postavičky z „díry“ jsou rozličné mimo výše uvedených bych se zmínil ještě o triu – Ladinova stará (Simona Babčáková) a dvou lesních dělnících (Hynek Čermák, David Novotný).

Herci se svých rolí zhostili tak, že kromě přirozeného dialektu jim uvěříte, vše co hrají – není to ale veselý pohled. Místy se zasmějete, místy vám zamrazí a místy si uvědomíte, že Brno – je Brno 😉

Za sebe mohu říct, že mně tímto filmem Miroslav Krobot příliš do noty nekápl.

vice scala

About The Author

Přemek Doležal

Rád si přečtu jakékoliv slovo, větu, sloupek, povídku, knihu… zkrátka vše, u čehož dávají písmenka smysl a jsou poutavým příběhem. Ke knihám všeho druhu – od ilustrovaných až po ty psané - mám kladný vztah a čtením se rád odreaguji. Nejoblíbenějšími knihami jsou Malý princ, Stařec a moře a Myšlením k bohatství.