Select Page

Paní učitelce s láskou…

Paní učitelce s láskou…

Zcela jistě si ještě pamatujete období, kdy jste si, někdy i zvesela, vykračovali do prostor základní školy, mnohdy vybaveni aktovkou převyšující vaši výšku, a těšící se na spolužáky, paní učitelku, hodinu tělocviku a přestávky. Ani já jsem nebyl výjimkou – byť jsou to doby již velmi dávno minulé a takto laděných zážitků se mi do paměti vrylo poskrovnu.

Paní učitelka, případně pan učitel (i když s ohledem na počet jsou samečkové tohoto živočišného druhu spíše na vyhynutí) by měli vytvářet ve třídě pohodovou atmosféru, díky které budou mít všichni žáci vhodné podmínky pro vzdělávání a budou motivováni.

Nový film Jana Hřebejka/Petra Jarchovského se zaměřuje na paní učitelku, respektive soudružku učitelku, v dobách dost dávno minulých – totalitních. Pokud čekáte humorný film typu Pelíšky, tak se nedočkáte, zde totiž nejde primárně o vtip, i když tu jsou i scény, u kterých se pobavíte. Tento film v první řadě svádí k zamyšlení: jaká byla vlastně doba minulá, jak paní učitelka nemusí být vždy jen hodná paní učitelka, která přistupuje s láskou a péčí stejně ke všem žákům, a co vše jsou rodiče ochotni udělat pro budoucnost svých dětí. O to víc mrazivější je skutečnost, že film je inspirován skutečnou událostí.

O čem film tedy je? O jedné soudružce učitelce, jejich žácích, o osudech několika rodin, jednotě, odvaze i bojácnosti. Postavy vystupující ve filmu jsou rozděleny na dva tábory – první akceptují režim se vším, co přináší, druzí proti režimu bojují.

Do hlavní role učitelky – soudružky – byla obsazena Zuzana Mauréryová, které její výkon věříte tak, že byste se nedivili, kdyby vám přišla do hodiny na „supl“ nebo jste ji potkali na rodičovských schůzkách za katedrou. Mauréryová zahrála svou roli tak přesvědčivě, že potkat ji na závodě cyklistů, máte potřebu jí nepozorovaně vyndat ventilky z kola… obou…. a před sjezdem z kopce ji popřát hodně štěstí.

Bez divákova povšimnutí nezůstanou ani mužské role – konkrétně Csongor Kassai (např. Musíme si pomáhat) a komediální Martin Havelka (např. Tacho – více znám jako výrazný herec z Městského divadla Brno).

Velmi dobře jsou obsazeny i dětské role, kde se malí herci velmi dobře „poprali“ s ne vždy jednoduchými výstupy.

Zajímavostí celého filmu je, že je ve slovenském jazyce – až na výjimky (Martin Havelka) všichni hovoří slovensky. Pokud jste tedy mladší, nesledujete pravidelně televizní kanály Markýza, Joj, STV1… věřte, že některým obratům porozumíte hůře.

Nemůžu říct, že když na tento film nepůjdete, tak zůstanete po škole, nebo nebudete mít dostatečné filmové vzdělání. Nicméně tento film stojí za zhlédnutí, byť je jeho atmosféra ponuřejší, ale taková zkrátka byla doba minulá.

Odkaz na csfd.cz zde

zdroj obrázku: http://www.multikina.cz/img/film/ucitelka.jpg

Scala-logo

About The Author

Přemek Doležal

Rád si přečtu jakékoliv slovo, větu, sloupek, povídku, knihu… zkrátka vše, u čehož dávají písmenka smysl a jsou poutavým příběhem. Ke knihám všeho druhu – od ilustrovaných až po ty psané - mám kladný vztah a čtením se rád odreaguji. Nejoblíbenějšími knihami jsou Malý princ, Stařec a moře a Myšlením k bohatství.

  • Martin Klíma

    Opět skvělá filmová recenze :-) Celkově musím říct, že se mi recenze od Vás velice líbí. Přijdou mi promyšlené, trefné a hodně oceňuji ty zvláštní a mnohdy velice hezké slovní obraty v nich použité. Třeba jako v téhle to o samečcích :-)