Select Page

Chodit bez bot po poli, to Svěráka nebolí

Chodit bez bot po poli, to Svěráka nebolí

Po strništi bos – Jan Svěrák

Zdeněk a Honza Svěrákovi – otec a syn, tandem, který již více než čtvrtstoletí spoluvytváří dějiny českého filmu – zpečetěno jedním Oscarem (film Kolja). Tetralogii filmů ze Svěrákovic života uzavírá film Po strništi bos (Obecná škola, Kolja, Vratné lahve).

Stejně tak, jako u předchozích snímků, máme možnost sledovat určitou životní etapu – tentokráte malého Edy (Alois Grec) v období Protektorátu.

Eda vyrůstá v téměř harmonické rodině – s přísnějším tatínkem (Ondřej Vetchý), který rozumí dobře elektrice, o něco málo včelám a chovným holubům a milovanou maminkou (Tereza Voříšková). Do života rodiny zásadně zasáhne nutnost opustit Prahu a přestěhovat se na venkov za příbuznými.  Sžívání s venkovem a jeho obyčeji, nářečím, příbuznými, ale především také s vrstevníky představuje ve filmu mozaiku krátkých dobrodružství – někdy veselých, někdy méně.

Tento film časově předchází Svěrákově Obecné škole (1991). Sledujeme tedy stejného hrdinu Edu o pár let dříve, než spatří před tabulí pedagoga a vysloužilého vojáka v jedné podobě – Igora Hnízda (Jan Tříška). Jan Tříška si po 26 letech ve Svěrákově filmu zahrál také, tentokrát zásadového dědečka, který má slabost pro karban.

Film působí velmi poeticky, jde o místy vtipné vyprávění příhod a zážitků očima malého chlapce s fantazií, který ne vždy má ze všeho rozum a nevnímá situaci očima dospěláka. Nicméně stejně tak nemá hlavní dětský hrdina předsudky vůči situacím a lidem, které nebývají vždy opodstatněné.

Při sledování příběhu jsou situace, kdy se divák zasměje, pousměje, pozastaví, posmutní, odsoudí a promine – zkrátka jako v životě.

Pokud bych měl srovnat tento film s podobnými a začnu-li u Svěráků, tak Obecná škola měla pro mě větší spád, byla vtipnější, dobrodružnější a bylo v ní více klukovin. Absence klukovského zlobení může být přičítána nižšímu věku Edy a je vykoupena přátelstvím mezi kluky z vesnice a Edou – Pražákem. Místy v rámci rodícího se přátelství „dvou světů“ venkov vs. Praha – se neubráním podobnosti filmu Prázdniny pro psa – tentokráte bez psa, ale s Vlkem – jak již bylo uvedeno výše. Stejně tak film Páni kluci je více akčnější, napínavější a vtipnější.

Ve filmu se střídají postavy výrazné – tatínek, maminka, dědeček a Vlk, (tentokrát jiný, než byl ve Třech bratrech (2014) – J. Svěrák/Z. Svěrák) a méně výrazné babička, teta a spolužačka.  Co se týče obsazení, šel Honza Svěrák na jistotu kvality – obsadil některé ze svých komorních herců – Vetchý, Svěrák, Tříska, Kaiser, byť mi chyběla cameo role Filipa Renče… Za povšimnutí stojí Tereza Voříšková, která díky této roli, dle mého názoru, překročila stín teenagerovských rolí a přesvědčila, že má nakročeno stát se i dospělou výraznou herečkou. Výkony dětských protagonistů byly velmi přirozené a nenucené.

Film je příjemným vzpomínám na dětská dobrodružství, krátká, ale silná přátelství, na první erotické fantazie a na rodinu. Příběh jako komplex vzpomínek a hereckých výkonů rozhodně neurazí.

 

 

Zdroj obrázku: facebook.com

Scala-logo

http://www.kinoscala.cz/cz/film/po-strnisti-bos-8135

About The Author

Přemek Doležal

Rád si přečtu jakékoliv slovo, větu, sloupek, povídku, knihu… zkrátka vše, u čehož dávají písmenka smysl a jsou poutavým příběhem. Ke knihám všeho druhu – od ilustrovaných až po ty psané - mám kladný vztah a čtením se rád odreaguji. Nejoblíbenějšími knihami jsou Malý princ, Stařec a moře a Myšlením k bohatství.