Select Page

Opravdu dlouhý příběh [aktualizováno o ilustrace]

Opravdu dlouhý příběh [aktualizováno o ilustrace]

Krimi román s názvem Paganiniho smlouva mne zaujal hned v úvodu svou délkou. Na 496 stranách /pokud nepočítáme i závěrečnou poznámku k předkladu/ se rozkládá pozoruhodný příběh, který v pozadí drží linii ústředního motivu knihy a zároveň rozbíhá drobné nitky zdánlivě nedůležitých okamžiků ze života hlavních i vedlejších postav románu. Kapitoly jsou řazeny v rychlém sledu, není výjimkou, že je kapitola dlouhá jen dvě nebo tři strany. Najdeme i kapitoly o délce jedné strany! Má to snad napomoci rychlejšímu spádu a přidat na dramatičnosti děje? Dějově napjaté části tvoří necelou třetinu knihy, zbylé dvě třetiny představují vzpomínky na útržky ze životů osob, které se nějakým způsobem připletly do cesty hlavní dějové linii příběhu. Informací je tak na čtenáře snad až příliš. Vždy, když už čtenář cítí, že by knihu odložil, neboť se děj stáčí jiným směrem, než by očekával, autor /vlastně autoři, švédští manželé Alexandr a Alexandra Ahndorilovi/ se vrátí k hlavní dějové linii nabité napětím. A tím se čtenářova zvědavost opět vrátí a pokračuje ve čtení dále.

Dalším překvapivým jevem je skutečnost, že prvních deset stran jako by čtenáři naservírovalo celý příběh, jeho podstatu. Ihned mne napadá otázka, co tedy chtějí autoři psát na zbylých 487 stranách? Ale pak je mi to jasné – dlouhý příběh. Tipuji, že příběh se začne rozuzlovat někdy za polovinou a je to tak! Od strany 290 se konečně začíná pomalu rozjasňovat a objeví se nepatrný náznak možnosti, že tento spletitý příběh bude mít i své rozřešení.

Celý příběh začíná krátkou dějovou linií hlavní postavy příběhu Penelope Fernandezové, která je členkou Švédské společnosti pro mír a odzbrojení. Po pracovní části dne ji čeká příjemné setkání s přítelem a jak se později ukáže i se sestrou Violou. Začátek dne stráveného na lodi se jeví slibně, vše se však velmi brzy změní, neboť Penelope objeví svou sestru mrtvou (na palubě lodi) a společně s přítelem se stává Penelope doslova „štvanou zvěří“.

Krimi příběh, který se skrývá v knize s názvem Paganiniho smlouva, je rozsáhlý, promyšlený, mnohdy popsán až do detailů a drobností, které pomáhají objasnit celý případ. Pokud by náhodou čtenář „ztratil nit“, vždy se najdou pasáže, kdy je dosavadní průběh vyšetřování znova shrnut a zopakován /např. formou porady vyšetřovatelů, rekapitulace výpovědí svědků/.

Absence jakýchkoliv fotografií, obrázků či jiného obrazového materiálu (pokud nepočítáme podivuhodnou fotografii na přebalu knihy – muž, který jakoby levitoval nad podlahou), tak otevírá čtenáři prostor pro rozvíjení vlastní fantazie. Knihy bez obrazového doprovodu však již nejsou žádnou novinkou, spíše naopak. Tento rys tedy nepovažuji za překvapivý, spíše jej hodnotím kladně. Další nárůst počtu stran knihy /právě o doprovodné kresby/ by poté mohl způsobit, že by kniha připomínala Naučný slovník /vizuálně/ či cihlu /co do váhy/.

Komu či spíše k jakým příležitostem knihu doporučit? Na dlouhou jízdu dopravním prostředkem, dlouhý večer u šálku horkého čaje /či jiného oblíbeného nápoje/, milovníkům příběhů s detektivní zápletkou a v neposlední řadě všem, kteří si rádi přečtou dlouhý příběh.

zakoupit hostPůvodně byla recenze vydána 2. 3. 2014, aktualizována o ilustrace 31. 5. 2014

About The Author

Renata Skýpalová

Na Střední škole KNIH působím jako ředitelka. Současně jsem stále pedagog, a tak ráda pomáhám studentům s jejich aktivitami, které žáky i školu dále rozvíjejí. V posledních letech čtu převážně odbornou literaturu (oblast ekonomiky, marketingu, managementu), a proto nabídka četby knih „jiného typu“ je pro mne příjemnou výzvou.

  • Darya Havčinská

    Líbí se mi pohled čtenáře, strašně krásně popsané, ale moc zdlouhavé.. Většina lidí to ani nedotčte (ale já jsem trpělivě vydržela dokonce 😉 .. mohlo být kratší .