Select Page

Tomáš Baťa je Bůh!

Tomáš Baťa je Bůh!

Tomáš Baťa je Bůh!

To je hlavní myšlenka knihy Evžena Erdélyho, dnes již téměř neznámého korespondenta píšícího z Vídně v době první republiky. Tento vrstevník Tomáše Bati napsal knihu oslavující osobnost zakladatele zlínské firmy a obuvnictví v meziválečném období. Poprvé vyšla v roce tragické smrti Tomáše Bati.

 Předmluvu k ní napsal inženýr Hugo Vavrečka, obchodní ředitel zlínského koncernu, významná prvorepubliková osobnost a přítel Tomáše Bati. První kapitolu tvoří umělecká reportáž ze zlínského podniku oslavující dynamiku, rychlost, stroje, továrnu. Následná novinářská zpráva přináší informace o letecké havárii v Otrokovicích a smrti Tomáše Bati dne 21.7.1932. Dalších 20 kapitol nás provádí historií rodu Baťů a životem, myšlením, názory a dílem Tomáše Bati. (20.-158.s)  Předposlední kapitola přináší reportáž z pracovní cesty do Indie, jejímž autorem byl Tomáš Baťa a je psána v ich formě. Poslední kapitola s názvem Práce pokračuje nám v krátkosti nabízí zmínku o Janu A. Baťovi, který již několik let stál ve vedení firmy, a vyjadřuje víru v pokračování zlínské firmy. I tato kapitola vyznívá velmi oslavně vůči T. Baťovi a jeho nehynoucímu dílu.

Kniha je doplněna 30 dobovými fotografiemi v kvalitě, která by dnes již neobstála.

Četbou knihy se postupně vytváří obraz osobnosti T. Bati – jako člověka činorodého, milujícího stroje, techniku, ševcovinu, věřícího, že má poslání jako tvůrce nového člověka a sociálního systému, zdůrazňujícího neustále mravní rozměr svého činění, obdivujícího americký výrobní systém, organizátora, který jde tvrdohlavě za svými sny a cíli. Svérázný myslitel je přesvědčený o vlastní pravdě, za kterou jde někdy až s fanatickým úsilím a zaujetím. Tvůrce systému výroby, jež funguje jako stroj, a smrtí svého „otce“ se nezastaví a pracuje dál. (aspoň v roce 1932 se to tak jevilo autorovi knihy.)

Při četbě této biografické knihy si člověk uvědomí, že dílo T. Bati bylo ve své době jedinečné po stránce výrobní, obchodní, strategické a ovlivnilo vývoj nejen obuvnictví jako celku, ale i ekonomiku první republiky.

Z pohledu současného člověka celkem chápu některé dobové i současné kritické hlasy systému T. Bati a jeho názorů. Přestože je jiná doba a situace, je osobnost T. Bati stále inspirující. I dnes je vhodné připomínat si tohoto významného Moraváka, který si dokázal splnit svůj sen.

Knihu Baťa švec, který dobyl světa jsem  poprvé četla v 90. letech, kdy jsem si chtěla doplnit mezery ve svých vědomostech.  Nedočetla jsem ji. Odradil mě jednostranný obraz T. Bati a některé  únavné kapitoly.Krátce na to se mi do rukou dostala kniha jiného autora – Miroslava Ivanova – Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše, která mě nadchla svým záběrem, hodnocením členů rodiny Baťů a také prolomením mlčení o Janu Baťovi. Vytvořila jsem si dostačující nadhled a znovu vstoupila do téže řeky: Tentokrát jsem přečetla celou knihu Evžena Erdélyho, prokousala se i méně přitažlivými kapitolkami z oblasti ekonomie a financí. Ocenila jsem autorovu jazykovou dovednost. Přestože kniha vznikla téměř před 82 lety, je jazykové ztvárnění poměrně čtivé a blízké současnému čtenáři.

Autor ani T. Baťa určitě netušili, jaký směr nabere vývoj české společnosti v budoucnu, některé doklady Baťovy geniality formou  citací v knize ve mně vzbudily nepříjemné mrazení a začala jsem uvažovat o myšlence, kdo od koho opisoval. Šlo o hesla, která byla vyvedena na zdech v továrně kvůli správné motivaci dělníků;  např. „Tvořivou prací k blahobytu všech“, „Jsme jedna rodina, máme jeden cíl“, „ Vesele vpřed!“, „Co chceš, můžeš“, „V rychlosti síla“, „Buď práci čest „ nebo cíl pracovníků „ Sloužit podniku a tím i uspokojení potřeb lidstva, to musí být vůlí každého zaměstnance.“ (s. 26.,105.)

Tomáš Baťa se při výběru pracovníků zaměřil hlavně na mladé lidi, kterým nabízel perspektivu, ale očekával od nich naprosté a bezvýhradné podrobení se autoritě, kázeň a bezmeznou podřízenost požadavkům a principům systému, který zavedl. Ve své firmě odmítal organizace a odbory, nepřijímal žadatele, kteří překročili určitý pevně stanovený věk či takové, jejichž přijetí by mohlo nepříznivě ovlivnit homogenitu jeho „pracovní armády“. Zásadně nezaměstnával vdané ženy. Tvrdohlavost a přesvědčení ve vlastní neomylnost, vyžadování bezvýhradné podřízenosti firmě a systému jej do pozice  „Boha“  nejen ve firmě, ale i na Zlínsku skutečně dostalo. A Erdély jej takto ve své knize vykreslil.

About The Author

LuBy :-o:-O:)

Od raného mládí jsem toužila stát se profesionální čtenářkou knih. Záviděla jsem všem knihkupcům a knihovníkům, že si „mohou v pracovní době číst“. Kniha měla přede vším přednost – bavila mě, pohlcoval mě, poučovala mě, okouzlovala mě. K mému smutku jsem ji ovšem s přibývajícím věkem a povinnostmi musela opouštět čím dál častěji. Dnes je pro mě setkávání s knihou svátkem a velmi příjemným vytržením z každodenních povinností. Profesionální čtenářkou jsem se nestala.