Select Page

Poněkud vtipnější detektivka

Wolf Haas – Brennerová

Věř tomu, nebo ne. Nejdřív Brennera do bezvědomí zmlátí malí ruští kluci. Pak ho přítelkyně dovleče k oltáři. Mají teď totiž vyloženě dobrý vztah. Jen je tu jeden problém: velmi dobrý vztah má Brenner i se svou další přítelkyní. Ještě štěstí, že třetí žena, která mu vstoupila do života, náhle zmizela… Pravděpodobně ji unesli obchodníci s bílým masem. Pátrání po ní bývalému detektivovi pomáhá při řešení vlastních problémů, rozuměj – utíká do práce. Protože kdy jindy přemýšlet o štěstí, které přináší snubní prstýnek, než když se nejdrsnější vídeňský gangster rozhodne řešit osobní spory sekáním rukou?

Tak takový pelmel na vás čeká při čtení Brennerové od Haase. Zadní strana obálky u této knihy pak hlásí např. toto: Nikde se neumírá vtipněji než v detektivkách Rakušana Wolfa Haase. Také, že se jedná o nejvtipnější detektivní román posledních let. Jestli je obojí skutečně pravda nakonec tak úplně posoudit nemohu, ale mohu za sebe posoudit, že právě ten vtip a humor byl na celé knize to nejlepší.

Některé věci by se dohromady asi úplně míchat neměly. Přesně takový pocit se u mě dostavil po přečtení tohoto díla. Bohužel jedna část, a to ta vtipná, tu hodně kvalitou převyšuje tu druhou, tedy tu detektivní. Celou knihu vnímám jako takovou parodii na detektivky a bohužel nutno říct, že nepovedenou.

Příběh jako celek je takový nepřeberný mix. Mnohdy se v textu objeví něco, co bych já absolutně vypustil, a to je u celkového počtu stránek této knihy (229 stran) asi ne úplně ideální. Samotný styl vyprávění autora je také dosti zvláštní. Jednou je to Ich- forma, podruhé zase Er forma a objevuje se tu často i Du- forma. Postavy jsou takové celkově prapodivné a prapodivně se i chovají. Vy si tak k nim bohužel nedokážete vytvořit vztah. Samotné zpracování oné detektivní zápletky v knize mně pak přišlo poněkud odfláknuté, místy zbytečně složité a jindy naopak docela nejasné a hlavně i nudné a rozhodně ne napínavé. Což uznejte sami, že je u detektivky docela průšvih. Zklamal i závěr, kde na úplně posledních stránkách textu začne jakýsi náznak toho, že to nakonec vše mohlo být úplně jinak, a pak konec. Trošku podpásovka pro čtenáře, řekl bych. Kniha ale nebyla úplně špatná se vším všudy a nějaká pozitiva jsem u ní přece jen našel. Zaprvé prostředí, jelikož zase tolik detektivek se neodehrává ve Vídni, v Rusku a v Mongolsku. A zadruhé je to již tolikrát zmiňovaný humor. Ten byl, jak už jsem psal výš, v knize nakonec tou nejlepší složkou. Rozhodně ho tu pak bylo více než u jiných detektivek a jeho zpracování se povedlo. Samotný krátký rozsah knihy pak taky není špatný.

Bylo zajímavou změnou číst takovou vtipnou detektivku oproti čtení těch klasických, kde se humoru přece jenom tolik čtenář nedočká. Bohužel kniha nebyla kvalitou vyvážená, zatímco ta humorná stránka byla dobrá, zbytek (postavy, styl vyprávění, detektivní zápletka a její vyšetřování) už kvalitou moc neoplýval. Holt detektivkám víc sluší drsnost a napětí a pro humor asi raději šáhněme někam jinam. Brennerová mě nakonec docela zklamala, a proto této knize uděluji 60 %.

 

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.