Select Page

Idiot

Idiot – Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Knihu Idiot od F. M. Dostojevského jsem si chtěla přečíst už hodně dlouhou dobu, ale stále jsem si na ni jednak nenacházela čas a jednak jsem věděla, že je to kniha na čtení těžší, tudíž jsem to odkládala. Zprvu tu byly obavy, že se mi možná ani líbit nebude a že u čtení se budu více trápit než číst s radostí, ale tak to nebylo. Líbila se mi dokonce víc než Zločin a trest, a to pouze díky postavám, které byly v Idiotovi lépe znázorněny.

Autor v této knize skvěle a do detailu popisuje každou píď příběhu a je zde až překvapivě dobrá psychologie postav, ačkoliv jejich ruská jména jsou špatně zapamatovatelná a člověk se musí občas vrátit o pár stránek zpátky, aby si ujasnil, o kom je řeč. Vidíme zde zobrazení tehdejší ruské společnosti, dopodrobna popsané charaktery a hodně různých, avšak většinou propojených, povídek. Začínáme cestou Knížete Myškina ze Švýcarska, kde byl na léčení s psychickou poruchou – epilepsií. Ve vlaku do Petrohradu se setká s Rogožinem, právě zbohatlým po smrti otce a Lebeděvem, kecálkem, který by si i pro korunu nechal koleno vrtat. Dále se seznamujeme se vzdálenými příbuznými knížete – generálovými. Poté s milovanou, ale hlavně nenáviděnou Nastasjou Filippovnou, kvůli které si nejen kníže, ale i mnozí ostatní, užijí hodně perné chvíle. Hlavně co se týče sňatků, peněz a šperků. Příběh dále pokračuje další škálou zajímavých postav a dějem, který má velice překvapivý, až mrazivý konec.

Mnohdy chápu věci trochu jinak než většina lidí a v této knize je to podobné. Samozřejmě například Nastasju vůbec nechápu, její šílené a bezdůvodné chování a scény. Ale právě kníže mi často přišel jako jediný psychicky zdravý člověk, který se v takové společnosti, jakou v knize má, musí zaručeně časem stejně zbláznit.

Je to kniha pro ty, kteří mají rádi ruský klasicismus a celkově tento styl. Věkově bych doporučila určitě někomu staršímu, než jsem já, také se k tomu budu muset za pár let zřejmě ještě vrátit a přečíst jsi ji ještě jednou, některé pasáže mi daly zabrat. Hlavní poselství knihy chápu tak, že ne vždy můžeme posuzovat podle prvního dojmu a že se má člověk vždy ujistit, co vlastně doopravdy chce.

 

About The Author

Lucie Punčochářová

Jmenuji se Lucie Punčochářová, bydlím kousek za Brnem a je mi 20 let. Ráda čtu, fotím, kreslím, bavím se a chodím ven s přáteli a mým psem. Nejraději mám napínavé knihy s poutavým příběhem a výbušným koncem, který mě zaskočí.