Select Page

Jak se Agnes nestala Anežkou…

Anežka – Viktorie Hanišová

Příběh o adopci.
Příběh o emocích.
Příběh o lžích.
Příběh o Anežce…

Kniha Anežka je debut české spisovatelky a lektorky cizích jazyků Viktorie Hanišové.

Psána je ve dvou časových rovinách, které se pravidelně střídají. Autorka používá retrospektivitu a toto uspořádání ve mně vyvolalo napětí a zvědavost. Znát konec bez samotného příběhu mě dráždilo a ponoukalo k rozkrytí a pochopení. V knize se dobře orientuje a je záživná.

Při čtení se ve mně vystřídala celá škála emocí. Chvílemi jsem soucítila s adoptivní matkou Julií, chvílemi jsem ji nenáviděla za to, že zničila jeden život. Kniha mě blíže seznámila s útrapami matek, které chtějí zoufale mít dokonalé potomky a jsou pro to schopni přepsat historii, lhát všem kolem a lhát sami sobě. Zní to šíleně, ale je to vlastně tak jednoduché. Autorka se rozepisuje o tenké hranici mezi láskou a nenávistí, láskou a vlastnictvím, láskou a sobectvím… Julie, ve snaze být dokonalá, přehlíží přirozenost, realitu i potřeby své dcery. Román je to psychologický, ale na můj vkus se na konci knihy vyskytovalo až moc zbytečného vysvětlování. Upřednostnila bych možnost „přijít na to sama“. Vyzdvihla bych ovšem až neuvěřitelnou syrovost, jakou autorka popisovala nitro hlavních postav. Po tak přímém popisu skrytých emocí se člověk zákonitě zamyslí nad svými potlačovanými city, necity, záští a latentními sklony.

Anežka je jedna z knih, na jejíž přečtení nejspíše nezapomenu. Je pichlavá, nepřetvařuje se a chvílemi mě i děsila. Protože kdo by si chtěl přiznat těch spousty vlastností a myšlenek, které by společností byly odsouzeny za špatné, nevhodné, nepřípustné. Ale ony jsou v každém z nás…

 

About The Author

Johana Břešťáková

Původem jsem z Prahy, bydlela jsem však dlouho v Příboře, také v Ostravě, a nyní si hovím v Brně.. Nejraději mám knihy, kde čtu cosi, co jsem již dávno věděla a kniha mi to vlastně jen potvrdí.