Select Page

K jídlu patří vzpomínky

Pochoutka – Muriel Barberyová

Nejprve o čem kniha vůbec vypráví. Hrdinou příběhu je největší kulinářský kritik na světě, papež gastronomie, král velkolepých hodokvasů. Zítra zemře. Ví to a není mu pomoci. Na prahu smrti hledá chuť, která mu vězí hluboko v srdci, chuť pocházející z dob jeho dětství nebo dospívání, jakési osobité a úžasné jídlo, které, jak tuší, má mnohem větší cenu než všechny gurmánské hostiny, jichž se kdy účastnil. Proto vzpomíná. Tiše, občas však i zběsile, a proplouvá cestami své chuťové paměti, noří se do hrnců svého dětství, kráčí po plážích a zahradách, prochází pláněmi vůní, aromat a esencí, znovu v představách okouší různé druhy masa, pečiva, sladkosti i prvních alkoholických nápojů svého života. Vzpomíná, ale odpověď stále nenachází.

K jídlu jednoznačně patří vzpomínky, a právě s nimi pracuje tato autorka. Onen kulinářský kritik tak vzpomíná. Vzpomíná velice originálně a někdy snad až zvláštně. Pochoutka je v jistém slova smyslu hodně podobná knize Food Junkie – Posedlý jídlem od Monse Kallentofta. I zde je hlavní postava nemocný kulinářský kritik, gastrozávislák, který vzpomíná na své zážitky spojené s jídlem a objevují se zde i pasáže spjaté s jeho rodinou. Nicméně v jedné zásadní věci se rozchází, a to ve své kvalitě. Pochoutku bohužel moc chválit nemůžu. Prvotní problém u mě nastal při postavách. Hlavní hrdina ví, že umře, avšak stylem jakým jej autorka sepsala, k němu nemůžete nějak najít cestu a možná i pochopení. Ač to bude znít sebehnusněji, tak je vám v podstatě jedno, že zemře. Ostatní postavy se v knize objevují ledabyle a mnohdy máte pocit, že jsou v ději naprosto zbytečné a akorát děj zamotávají.  Samotné vzpomínání na jídlo je mnohdy až moc intenzivní a v určitých částech zbytečně dlouhé, snad i prazvláštní. Jmenovitě třeba pojednání na tři stránky o tom, jak je marocký chléb kesra úchvatný. Čtenář by to jistě pochopil po stránce mu věnované a ono zmiňované rozpitvávání nad jeho úžasností zcela kazí onu úžasnou myšlenku, že se člověk dokáže radovat z maličkostí. Samotný závěr knihy, ke kterému se jinak pročtete hodně rychle (kniha má jen 128 stran) mě bohužel také zklamal.  Kulinářský kritik si totiž jakoby zčistajasna na onu hledanou chuť vzpomene, ale žádné „páni“, „no teda“, či hlubší pocit to ve vás nakonec nevyvolává. Já si samotný konec pro sebe okomentoval slovy: „aha, hm, ok“. Dále jsem s dějem měl problém v tom, že autorka vyučuje filozofii, kterou do děje bohužel mnohdy vecpala až moc, navíc pro mě i nepochopitelnými obraty. Abych však jen nekritizoval, tak přiznám, že jsem našel při čtení tohoto dílka i pár pozitivních věcí. Za prvé se mi líbily dvě kapitoly, ve kterých vystupovali pes a kocour. Ty zvládla autorka výtečně.  Líbilo se mi také to, že kniha nese jakési poselství a nutí vás přemýšlet či vzpomínat. Přemýšlet jaká chuť by to byla u vás a vzpomínat na zážitky spjaté s jídlem.

Pochoutka je kniha se skvělou myšlenkou, ale špatným celkovým zpracováním. Z tohoto důvodu jí uděluji jen 40 %.

 

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.