Select Page

Lolita šmrncnutá detektivkou

Pravda o případu Harryho Queberta – Joël Dicker

V srpnu roku 1975 rozbouřila dění v poklidném novoanglickém městečku Aurora děsivá událost. Ztratila se patnáctiletá Nola Kellerganová. Tento případ nebyl nikdy objasněn. O třiatřicet let později dojde k nevídanému skandálu. V Auroře se konečně našlo Nořino tělo, a to přímo na zahradě prominentního občana městečka Harryho Queberta, jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů druhé poloviny 20. století. Harry je zatčen a stává se hlavním podezřelým. Marcus Goldman, pro kterého je Quebert nejen mentorem, ale téměř otcem, se na vlastní pěst pouští do pátraní, aby svého přítele očistil. Na konci jeho cesty ho čeká zjištění, že na leckterý zločin jsou psané zákony krátké, i když je stejně neodčinitelný jako vražda.

Dá se kniha popsat jako Lolita šmrncnutá detektivkou? Ano. Zdaleka to však nevystihuje vše. Pravda o případu H. Q.  je skvělou zástupkyní mimoseverské krimi literatury a na následujících řádcích vám sepíšu, proč tomu tak je. Dicker umí skvěle popisovat. Popsat charaktery postav, popsat samotný případ se všemi detaily, popsat americké maloměsto, popsat podivnou a možná i zakázanou lásku. Spisovatel je prostě mistr popisu. Hlavní duo postav Qubert a Goldman jsou oba spisovatelé, a to se mi velice líbí. Nevím, najednou ten příběh působí tak nějak ještě víc knižně. Oba hrdinové mají velkou osobnost a v ději se o jejich přátelství dozvídáme víc a víc. Převážně Goldman je zajímavou postavičkou. Taková ta jeho vychytralost popsaná na začátku knihy na vás působí dost rozporuplně. Na jednu stranu mu za ni máte chuť nejraději párkrát vrazit, ale zároveň ho za to uznáváte. Qubert vás zase naštve, ale i si u vás získá určité pochopení jeho láskou k patnáctileté Noře. Proto onen odkaz na Lolitu. Nemyslete si, že bych takovéto obrovské věkové rozdíly v páru podporoval, ale v knize je to něco jiného. Právě onu lásku pak dokázal spisovatel tak skvěle vykreslit, že jí snad i schvalujete. Celkově se dá říct, že ústřední dvojici v tomto příběhu víceméně fandíte, ať už se chovají jakkoliv. Ostatní postavy pak také zaujmou a rozhodně nejsou jen takříkajíc do počtu. Ruku v ruce s postavami jde i prostředí. To je také sepsáno velice kvalitně. Zvláště popis onoho maloměsta a života v něm je tu se vším všudy. Co ještě na knize pochválit? Rozhodně originální zápletku, která nenudí a je skvěle propracovaná. Samozřejmě se dočkáte i napětí. Je ho tu tak akorát. Čeká nás i výtečně sepsaný konec a dočkáte se i pár zvratů. Velice se mi pak líbilo to prolínání detektivky, milostného románu a výpovědi z minulosti našich hrdinů. Celkově nám to pak vytvořilo trošku rozsáhlejší (580 stran) skvělé detektivní dílko. Velice originální, a to nejenom třeba tím, že kapitoly se tu číslují od konce na začátek. Myšleno od největšího čísla po nejmenší.

Tato kniha mi byla doporučena kamarádkou a já jsem rád, že to bylo dobré doporučení, a mohu toto dílo doporučit dál. Sice nejspíš navždy budu milovníkem současné severské krimi literatury, ale i Pravdu o případu Harryho Queberta jsem si po přečtení velice oblíbil. Na tomto díle jsem neshledal žádnou chybu, a proto uděluji 100 %. Evropská detektivka je jednoduše stále skvělá.

 

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.