Select Page

Magické Finsko, aneb Zaječín se nezdá

Literární spolek Laury Sněžné – Pasi Ilmari Jӓӓskelӓinen

Představte si, že se David Lynch rozhodne točit ve Finsku. A představte si Dostojevského Zločin a Trest, v němž Soňa Marmeládová zastřelí Raskolnikova. Zní to absurdně? Román, který vám dokáže, že i Skandinávie má svůj magický realismus, zavádí čtenáře do městečka Zaječín, kde se dějí divné věci nejen s lidmi, ale i s knihami. Všechno začíná, když se mladá učitelka literatury Ella Milanová vrátí do svého rodného města a objeví zvláštní „zmutovaný“ knižní svazek.  V touze poznat, proč se v knihách přeskupují nejen písmena, ale i události, se vydá do místní knihovny a narazí na uzavřené společenství literátů založené oslavovanou Laurou Sněžnou, na pravidla podivné Hry a také na nadpřirozené úkazy. Podaří se jí rozplést pavučinu fikce, která jako sníh halí všechno dění v městečku Zaječín?

Hodně zajímavý literární počin. Už jenom samotná první stránka a popis Elly: Bylo jí dvacet šest let a krom jiného se skládala z překrásně vykroužených rtů a nefunkčních vaječníků. Zajímavý popis člověka, nemyslíte? Takhle zvláštní a zajímavá je vlastně i celá kniha. Samotný příběh je rozdělen do tří částí a bohužel tu úvodní, která má čtenáře vtáhnou do děje, pak považuji za nejslabší. Prostřední je z nich pak nejlepší a poslední část trochu kazí samotný závěr knihy. Ten mi přišel jako by takový uspěchaný a ne vše vysvětlující. Samotná kniha je jinak mnohotvárná. Chvíli je to psychologický román, pak zase sklouzne do pohádky, jindy se zase jeví jako příběh psaný ve stylu magického realismu. Monotónnost tedy tomuto dílku rozhodně vyčítat nelze. Líbilo se mi, že z knihy sálala taková ta místy mrazivá atmosféra a zrovna k Finsku se to rozhodně hodí. Překlad jmen postav do češtiny mi vůbec nevadil. Rozhodně si je člověk spíš takto zapamatuje a dokáže je případně i vyslovit. Ony postavy pak hodnotím vcelku kladně. Dokážou čtenáře zaujmout, nenudí a ve většině jsou dobře propracované. Hlavní devízou tohoto díla je rozhodně jeho originalita (velice se mi třeba líbil název knihy pro děti Potvůrkov a nebo i samotný nápad literárního spolku). Oceňuji i nepředvídatelnost děje. Samozřejmě čtenář možná místy tuší, jak bude děj pokračovat, ale mnohdy se mílí či ho děj zcela překvapí. Rozsahově tu zase nemáme nic extrémního. Dílo má totiž 317 stran.  Bohužel se ani v této knize nevyhneme nějaké té milostné aférce a zrovna v tomto příběhu snad ani být nemusela. Chvílemi mi přijde, že sex musí být pomalu v každé knize. Pochválit musím i knižní obálku, ta se vyloženě ke knize hodí a navíc je vážně krásná.

Literární spolek Laury Sněžné rozhodně není čtení pro každého a někomu se děj v knize bude znát až moc divný, ale pokud ho přijmete, tak vás čeká čtení hodně originálního textu a důkazu, že současná severská literatura nejsou jen výtečné detektivky. Na závěr samozřejmě ještě přidám své procentuální hodnocení knihy, to činí 90 %.

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.