Select Page

Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol – Ladislav Fuks

Stejně jako u dalších děl českého prozaika Ladislava Fukse je tématem tohoto pochmurně nazvaného příběhu téma pronásledování židovského obyvatelstva za druhé světové války. Ačkoli Fuks sám nebyl židovského původu, dokázal se obdivuhodně vcítit do pocitů příslušníků židovské minority, jež nacistický režim nejvíce pronásledoval (Pan Theodor Mundstock, Mí černovlasí bratři). Ve Spalovači mrtvol se však autor naopak zaměřuje na proměnu obyčejného člověka a jeho chování v souvislosti s mimořádnými situacemi, které s sebou přinesl nový okupační režim. 

Příběh popisuje krátký úsek ze života Karla Kopfrkingela, zaměstnance pražského krematoria. Začíná v jarních měsících roku 1938 a  vypráví o změnách, které do jeho poklidné existence přinesly mnichovské události, vpád německých vojsk a následné počátky germanizace české společnosti. Autor se zde zamýšlí nad důvody, které mohly vést jeho spoluobčany ke kolaboraci s okupanty.

Kniha je členěna do patnácti kapitol bez názvů. Neobsahuje ilustrace, pouze některé popisy osob jsou psány kurzívou se záměrem upozornit na ně. Text je přehledně rozdělen do odstavců.

Na obálce jsou fotografie ze stejnojmenného filmu, který byl podle knihy natočen.

Autor vypráví příběh er-formou. Uvádí čtenáře přímo do konkrétní situace, vnějšímu popisu se příliš nevěnuje, ale charakterizuje jednotlivé postavy prostřednictvím jejich řeči a chování. Hlavní hrdina zaujme především zvláštním jazykem, který používá. Je to jazyk spisovný až knižní, který v běžných denních situacích působí nepřirozeně. Zpočátku se nám hrdina jeví jako lidumil a starostlivý otec, jehož jediným přáním je, aby byl na světě mír a aby se lidem ani zvířatům neubližovalo. Postupně se však jeho povaha odkrývá, čtenář si uvědomuje, že to není jen Karlova řeč, čím se vymyká normě, a že je pravděpodobně profesionálně deformován svým povoláním.

Jeho manželka nemluví skoro vůbec a budí tím dojem submisivní ženy, která pokorně přijímá mužovo zvláštní chování. Stejně tak i děti. Dcera používá otcův styl vyjadřování, syn působí spíše bázlivým dojmem.

Způsob Karlova vyjadřování a jeho zvyk dávat lidem a věcem jiná jména naznačuje jeho touhu být někým jiným, lepším. Stálé opakování téže naučených vět a frází, které vyčetl z knih, může svědčit o tom, že nemá vlastní názor. Později se ukazuje, jak snadno je ve svých názorech ovlivnitelný a jak fanaticky je schopen své představy naplňovat.

V postavě rodinného přítele Williho vykresluje autor tehdejší smýšlení nacismem ovlivněných českých Němců. Právě Willi odhaluje slabá místa Karlovy psychiky a využívá jich k jeho indoktrinaci. Důsledky jsou tragické nejen pro celou Karlovu rodinu, ale i pro většinu jeho známých.

Závěr

Spalovač mrtvol rozhodně patří k těm, které by neměly chybět v seznamu vašich přečtených knih. Nahlíží do psychologie člověka, rozkrývá pohnutky jeho činů, ukazuje, jak snadno ovlivnitelný může člověk být, pokud víte, na jakou jeho strunu zahrát. Jak hrůzných činů může být lidský jedinec schopen navzdory dobrým a mírumilovným záměrům, pokud si dokáže věc pro sebe správně postavit.

Dílo bych doporučila spíše starším a filozoficky laděným čtenářům. V textu mají převahu  monologické úvahy, v nichž hlavní hrdina přemítá nad smyslem lidského utrpení, nad životem a smrtí, a dnešním mladým čtenářům by se kniha mohla zdát málo akční. Přesto bych ji chtěla doporučit, zejména těm, kdo se v souvislosti s nacismem a holocaustem zamýšlejí nad tím, jak je možné, že k takovým zvěrstvům mohlo v civilizované společnosti 20. století dojít.

 

About The Author

Marcela Techetová

Narodila jsem se v krásném a teplém měsíci - červnu. Již jako dítě jsem byla vášnivou čtenářkou a co se historie týče, antika byla mou nejoblíbenější částí. A stále je. Nejdůležitější podstatu mého života je má rodina, bez které bych svůj život, ať byl sebevíc těžký a častokrát zkoušený, jednoduše nezvládla. Co říci o své povaze? Jsem tolerantní člověk, který miluje pravdu. Mám nedomyslitelnou víru v pravdu a neuvěřitelnou sílu za pravdou stát. Mezi osobnosti, ke kterým vzhlížím, patří právnička a politička Milada Horáková, spisovatelka a feministka Virginia Woolfová a básník Allen Ginsberg. Rovněž miluji hudbu, přednostně vážnou, kterou hodlám studovat po SŠ Knih.