Select Page

Svérázná babička, zvláštní dívenka a svět plný fantazie

Babička pozdravuje a omlouvá se – Fredrik Backman

Tahle kniha je jasným důkazem, že v současné severské literatuře nenajdeme jen skvělé detektivky, ale i výtečné příběhy jiného žánru.

Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyzrálá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je ohromně čilá, i když tím myslí, že jim přijde bláznivá. Elsa je jiná než ostatní. Kromě babičky nemá žádné další kamarády, ale to jí nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou. Jenže i v nejkrásnějších pohádkách se občas objeví zlý drak a do boje se proti nepříteli musí vydat Elsa úplně sama. Má doručit tajemný dopis a adresátovi vyřídit, že babička pozdravuje a omlouvá se. Netuší, že přitom drží v rukou klíč k největšímu a nejdůležitějšímu dobrodružství, které se kdy v babiččině pohádkové říši odehrálo.

Tak tenhle příběh se povedl na výbornou. Byť se jedná o mé první seznámení s autorem, tak po dočtení tohoto díla se z něj hned stává můj oblíbený spisovatel. Velice oceňuji mnohovrstevnatost celého děje a přemíru emocí, které ve čtenáři vyvolá. Chvíli se u této knihy čtenář zasměje, chvíli si užívá milé atmosféry a místy soucítí s postavami, jelikož je děj v knize i opravdu smutný. Celý příběh je pak velice čtivý a velice rychle vás vtáhne do děje, který je jinak krásně plynulý. Líbilo se mi i to, že jednotlivé epizody na sebe navazovaly a autor nepřecházel roztržitě od jedné věci k věci druhé. Užití retrospektivy, kdy autor vypráví o životě někoho, se také povedlo na výbornou. Místy je možná děj z části předvídatelný, ale nijak to neubírá na kráse textu a celkovém požitku ze čtení tohoto díla. Prostředí v knize se dá rozdělit na dvě části. Na reálnou část a na pohádkový snový svět Miamas. Obě tyto části do sebe výborně zapadají a jsou výtečně zvládnuté. Obzvlášť pak oceňuji autorovu fantazii, kterou použil při popisu Miamasu. Celkově je vlastně autorova fantazie skvělá a vy se tak těšíte, s čím přijde na dalších stranách. Líbil se mi i autorův jazyk. Ten je krásně květnatý, plný zajímavých výrazů. Výrazným prvkem je i opakování vět. Autor vám napíše větu na začátku kapitoly, avšak vy jí možná moc neporozumíte. Ke konci kapitoly se věta objeví znovu a tentokrát už vám je jasné, co tím autor chtěl říct. Myslím, že se jedná o zajímavý prvek. Plusové body si autor zaslouží i za zpracování postav, které jsou velice propracované, osobité a velice rychle k nim přilnete. Zpočátku postavy vypadají jen jako obyčejní nájemníci v domě, ve kterém bydlí Elsa, ale postupem času čtenář začíná odhalovat, že každá z nich má svůj charakter, má vlastní osobitý příběh a navzájem se úžasně propojují. Zajímavé je i pojmenování velkého množství postav z příběhu. Autor si moc nepotrpí na jména a místa, a proto často používá obecná pojmenování (Příšera, Černá sukně, Chlapec se syndromem a další). Nejsympatičtější jsou pak postavy dvou hlavních hrdinek Elsy a babičky. Hlavně babička je tu vykreslena jako opravdu svérázná figurka (lozí přes ploty, vloupává se do zoo, utíká z nemocnice nebo hází na policistu hovínka). Rozsahově se pak znovu nejedná o žádnou divočinu. Kniha má 424 stran.

Babička pozdravuje a omlouvá se je veselá i dojemná kniha s úžasným příběhem, v němž se dohromady skloubí svět reality a svět pohádky a nutno dodat, že se propojí velice povedeně. Fredrik Backman má užasnou fantazii, umí skvěle vyprávět a já už se těším, až si přečtu další jeho knihu.  Z této jsem vyloženě nadšený a s radostí jí uděluji 100 %.

 

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.