Select Page

Takový domácký příběh

Takový domácký příběh

První poločas – Matěj Novobilský

Autor přichází s knihou, která se zaměřuje na mladého outsidera Patrika Kroupu, který dávno pohřbil své sny — hrát fotbal v profesionálním Baníku Ostrava. Jak se tak sejdou okolnosti v jeho mateřském klubu v krajském přeboru, dostává se mu pod nos hořká příchuť korupce, která v něm nastartuje touhu po něčem cennějším, než jen žít všedním životem. Už to však tak bývá, že když se v něčem daří, jinde to zase skřípe, protože život neustále klade člověku do cesty překážky. Autor příběhu si ale myslí, že pouze houževnatost může pohnout světem.

Do rukou se mi dostala kniha mladinkého a troufám si tvrdit, že i neznámého domácího autora. Stojí jeho kniha První poločas za přečtení a vy tak objevíte nového, domácího, nadějného autora? Odpověď z mého pohledu na tuto otázku zjistíte přečtením této recenze.

Nejprve pár poznámek k ději. Děj je přehledný a nehrozí vám tak ztracení se v něm.  Má však pomalejší rozjezd a to mi vadilo. Kniha prostě ze začátku nedokáže úplně vtáhnout do děje, snad i nudí. Celkově bych uvítal i nějakou větší gradaci příběhu. V příběhu se pak i později najdou slabší místa, kde děj vyloženě vázne, a vy se při jeho čtení nudíte. Přejděme k další věci, co mi při čtení docela hodně vadila. Dost mi totiž vadily časté popisné pasáže. Třeba popisování oblečení postav mě už vyloženě štvalo.

Nyní už ale k tomu, co se mi na knize líbilo.  Oceňuji, že kniha má uzavřený a na všechny otázky zodpovídající závěr, jelikož nevím, o čem by případné pokračování bylo a čtenář tak má vše zodpovězeno. Jen ten konec je až moc takový šťastný, ale někdo z něj může mít úplně jiný pocit.  Velkou výhodou samotného příběhu je jeho uvěřitelnost. Celý příběh se zdá být takový zdomácnělý, však se také odehrává v prostředí českého fotbalu. A například při čtení o probíhajícím zápase máte úplný pocit, že ho sledujete naživo a říkáte si, že přesně takhle to vlastně na vesnickém fotbalu chodí. Pochvalu si pak zaslouží i jakási idea díla, že člověk se nemá za žádnou cenu vzdávat. To je myslím hezká myšlenka a rozhodně neuškodí si ji připomenout. Za povedený tah považuji i prostředí fotbalu. To se k tomuto příběhu opravdu hodí a hlavně je sepsané, jak už jsem psal, velice uvěřitelně a je vidět, že opravdu mnoho z jeho aspektů se dá přenést do samotného života. Jen si autor možná právě prostředím fotbalu odehnal čtenářky. Ty přece jenom začlenění děje do prostředí fotbalu asi tolik neocení, ale třeba se mýlím.

Přejděme nyní k postavám. Musím ocenit postavu hlavního hrdiny Patrika. Je to prostě sympatický mladík a vy si ho brzy oblíbíte a začnete k němu chovat sympatie. Ostatním postavám by neuškodila větší hloubka, větší propracovanost. Celkově postavy sice úplně nenadchnou, ale ani nijak neurazí. Jsou takové obyčejné, všední.

Dodám i pár řádků k jazyku, jakým je toto dílo psané. Rozhodně nečekejte nějaká skvostná přirovnaní, sáhodlouhá souvětí, zvláštní věty apod. Kniha je prostě sepsána takovým obyčejným, všedním jazykem. Což za sebe oceňuji a chválím autora, že se nesnažil o nějaká vzletná přirovnání, krásné metafory atd. Do příběhu by to totiž opravdu moc nepasovalo.

Na závěr vás ještě budu informovat o počtu stran této knihy. První poločas má přesně 446 stran, takže se opět nejedná o nějakou rozsahovou anomálii.

První poločas není úplně špatná kniha, ale není ani nijak skvělá. Řekl bych, že se jedná o takový trochu lepší průměr. Já ji pak hodnotím z výše uvedených důvodů 65 %.

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.