Select Page

Jeden den Ivana Děnisoviče

Jeden den Ivana Děnisoviče – Aleksandr I. Solženicyn

 

 

Jedná se o soubor povídek spisovatele Alexandra Isajeviče Solženycova, který byl v roce 1945 za kritiku Stalina, kterou napsal v dopise svému příteli, zatčen a odsouzen na osm let do pracovních táborů. Zvrácená doba… Ale právě tento pobyt ho inspiroval k sepsání díla, kde popisuje jeden běžný den člověka, kterého oslovují jen číslem.

 

Solženicyn je disident, ukazuje Sovětský svaz tak, jak by si to mnozí nedovolili. Také byl za to v průběhu let trestán různými formami. Byl vyloučen ze svazu spisovatelů, nemohl si převzít Nobelovu cenu za literaturu a po vydání jeho významného díla Souostroví Gulag, byl vyhoštěn ze Sovětského svazu na západ.

Další povídky z tohoto psboru se týkají jeho pozdějšího života. Můžeme nahlédnout do doby, kdy žil ve vyhnanství, také na onkologické oddělení v taškentské nemocnici, kde se léčil, i do doby pozdější, kde působil jako učitel v ruské vesnici.

 

Samotná kniha se leckterému čtenáři může zdát zdlouhavá. Solženycin popisuje každou drobnost, vydávání jídla rozepisuje na několik stran a to i přesto, že samotný pobyt v jídelně nezabere vězni více než deset minut. Popisy okolí střídají jeho vnitřní monology i rozhovory se spoluvězni.

 

Knihu bych nezařadila mez i ty, které ve vás vyvolají napětí. Jeho popis je až neutrální. O to víc je děsivější. Čtenář má dost podmětů, aby si do detailů představil prostředí a podmínky. Nuzná vodová strava, chleba na příděl. Vězeň si musí promyslet každé kousnutí, propočítat každý krok. Přežití záleží na schopnosti najít sebemenší možnost, jak si sehnat příděl navíc, trochu tabáku, a také na štěstí, když se do tábora snaží propašovat nedovolenou věc z pracoviště. A ke všem nabytým zkušenostem potřebuje notnou dávku odvahy. Za každý přestupek může být totiž zavřen na samotku, kde je neskutečná zima a vlhko…a ta vám pohne se zdravím tak, že už to nemusíte přežít.

 

Popis nelidských podmínek, mrazů, nedostatku stravy a spánku mne donutil se ptát: „Jak to vůbec mohl někdo přežít?“. Zároveň mě dílo přimělo zamyslet se nad neustálým stěžováním si. Ivan Denisovič si totiž dokázal stále uvědomovat ty maličkosti, ze kterých se radoval. Neničí se sebelítostí, jen přežívá, jak nejlépe to jde. A ještě si uchovává lidskou tvář s morálními zásadami.

 

Při dalších povídkách má čtenář možnost porovnat, že ani lidem svobodným se nežilo lehce a jídlo a teplo bylo stále největší lidskou starostí.

 

Dílo ve mně nechalo hlubokou stopu, zvláště fakt, že o existenci Gulagů se dlouho nevědělo a ruská propaganda vyvolávala ve světě i doma pocit, že jsou všechny zrušeny. Přičemž přetrvávaly ještě do konce komunistického režimu. Právě Alexandr Isajevič Solženycin dopomohl téma dostat k širší veřejnosti.

 

About The Author

Johana Břešťáková

Původem jsem z Prahy, bydlela jsem však dlouho v Příboře, také v Ostravě, a nyní si hovím v Brně.. Nejraději mám knihy, kde čtu cosi, co jsem již dávno věděla a kniha mi to vlastně jen potvrdí.