Select Page

Naposledy s hvězdou aneb díky ti za vše

Neklidný muž – Henning Mankell

Poslední případ světoznámého komisaře Wallandera. Jednoho dubnového rána roku 2008 zmizí na své pravidelné procházce lesoparkem vysloužilý vysoce postavený námořní důstojník Håkan von Enke. Vyšetřování případu má na starosti stockholmská policie a komisař Wallander s tím nemá nic společného, tedy alespoň oficiálně. Jenže zmizelý důstojník se měl stát tchánem jeho dcery. A tak se Wallander brzy zaplete do věcí,  po kterých mu úředně nic není, slibuje, co vzápětí nesplní, dokonce i lže, když je to zapotřebí, a vychází mu to. Brzy ale narazí na matoucí špionážní aktivity, které se váží ještě k době studené války. Přidávají se ale další nečekané překážky. Co překročil šedesátku, má komisař pocit, že se nachází na prahu senility. Zoufale se drží naděje, kterou pro něj zosobňuje nedávno narozená vnučka, ale životní realita ho dohání. Do budoucnosti hledí s velkou nejistotou a zdá se nevyhnutelné, že se musí utkat tváří v tvář s tím nejvzpurnějším soupeřem, tedy sám se sebou.

Tak a je to tu. Poslední kniha s komisařem Wallanderem. Jak ten mně bude chybět. Snad už navždy si budu pamatovat všechny názvy knih ze série s ním a jejich správné pořadí a snad navždy si uchovám vzpomínky na tyto úžasné detektivní romány. Pro mnoho z vás je králem severské krimi Larsson či někdo jiný. Já mám krále tři a to právě Mankella, a pak ještě Keplera a Kallentofta.  Jak už to tak ale bývá, tak žádný král nemůže žít věčně (ostatně právě pan Mankell už je po smrti), ale věčně může žít jeho odkaz a nutno říct, že ten za sebou tento autor nechal sakra dobrý. Nicméně přejděme už k onomu Neklidnému muži.

Sice velmi nerad, ale musím uznat, že bych uvítal lepší kvalitu právě poslední knihy z této série. Pořád je Neklidný muž skvělý, ale Mankell umí líp. Přiznám se, že chvílemi mě dokonce i kniha trochu nudila a příběh mě tolik nezaujal. To se mi stalo jen u Bílé lvice (pro mě nejhorší díl z celé série) a pak u Usměvavého muže (druhý nejhorší díl z celé série). Asi mi prostě nesedlo to téma špionáže. Rozsahově se kniha přibližuje k 500 stranám (konkrétně má 485 stran). Velice oceňuji navrátivší se některé postavy, zejména pak třeba komisařovu dávnou lásku Baibu. Naopak nové postavy zase až tolik nezaujaly, zvláště pak Håkan a jeho žena. Vlastně mně bylo docela jedno, jak to s nimi dopadne. Komisař je zde jinak vylíčen klasicky, tak jak už ho známe a tak jak se nám líbí. Jen má čím dál tím větší zdravotní potíže a trošku mě Mankell naštval tím, jak se nakonec s Wallanderem vypořádal. Myslím, že by si pan komisař zasloužil něco lepšího, ale přece jenom tohle není pohádka. Alespoň, že si splnil dva své sny, co se psa a bydlení týče. Linda jako dcera se jinak, myslím, také povedla a škoda, že Mankell nenapsal třeba sérii s ní jako komisařkou. Jazykově se také Neklidný muž nijak neodlišuje od ostatních dílů této skvostné série. Příběh je zakončen se vším všudy a dá se říct, že nemá nějaké zbytečné odbočky. Nutno dodat, že za mě by mohl klidně být i o něco napínavější a více mrtvol by mi také nevadilo. Naopak mi vůbec nevadilo začít tuto sérii číst, jelikož je jako celek výborná a jejímu zakončení pak uděluji 85 %.

 

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.