Select Page

Nová hvězda na obzoru

Vídeňské bratrstvo – Ingar Johnsrud

Se svou troškou do mlýna už tak dost silně obsazeného světa krimi literatury přispěl i norský autor Johnsrud. Představil nám tak svoji prvotinu Vídeňské bratrstvo z připravované trilogie. Zdá se tedy, že se nám tu objevila nová hvězda na poli tohoto žánru.

Když je vyšetřovatel Fredrik Beier přivolán k masové vraždě na předměstí Osla, vypadá to, že jde o případ náboženské msty — oběti patří k podivné sektě Boží světlo, která se připravuje na soudný den. Fredrik a jeho nová kolegyně Kafa však mají své pochybnosti a podezřelé souvislosti je brzy dovedou k objevům hrůzných vědeckých experimentů odkazujících až k dobám druhé světové války. Musejí se tak ponořit do temné minulosti členů sekty, a to, co na začátku vypadalo jako tragický, ale jasný případ, se náhle změní v dramatický hon za brutálním zabijákem.

Autor se s ničím nepáře a začne s akcí hned od začátku knihy, a tak už se první zastřelená mrtvola nachází víceméně hned v úvodu první kapitoly. Samotných mrtvol je pak v knize víc než dost. Popis jejich stavu je mnohdy dosti výstižný až nechutný, ale i to dělá tuto knihu tak skvělou. Z přeživších postav nejvíce zaujme vyšetřovatelské duo. Na jednu stranu tu máme možná nesourodou dvojici vyšetřovatelů, aneb on Nor a ona původem z ciziny, ale žijící v Norsku. Přesto se nakonec ukážou jako sehraná dvojice, která dokáže čtenáře zaujmout. Autor se naneštěstí nijak zbytečně a zdlouhavě nezabývá jejich osobním životem. Nedozvíme se tak mnoho o kulhajícím vyšetřovateli a nedozvíme se vůbec nic o jeho kolegyni, ale to nevadí, třeba nás s nimi autor víc seznámí v dalších dílech. Z ostatních postav pak budete mít místy guláš v hlavě, jelikož je jich v příběhu opravdu požehnaně. Naštěstí se k nim autor v druhé polovině knihy místy vrací a trochu vám je tak připomene. Za zmínku rozhodně pak stojí i postava vraha. Sepsán je jako děsivý voják bez tváře, to prostě přidává příběhu tu správnou šťávu. Střídání současnosti s minulostí rovněž padlo na úrodnou půdu a skvěle to celý příběh ozvláštňuje. Postupné proplétání k meritu věci je sepsáno jednoduše báječně a mnohdy vás dosti překvapí. Jako třeba při zkombinování rasové hygieny se zjištěním, že někdo šlechtil, mírně řečeno, nepěkné viry, jejichž vypuštění by způsobilo epidemii až pandemii. Do toho všeho ještě přidejme náboženství (sektu a místy i islám), mnoho mrtvých a samotné vyšetřování. Podklad pro hodně zajímavý příběh máme hotový. K napětí pak lze napsat tolik, že když se vám děj zdá méně akční, tak autor přitvrdí na pilu a rázem je děj o něco napínavější. Celkově s napětím umí výborně pracovat a správně ho dávkovat. Samotné čtení vám díky krátkým kapitolám rychle utíká a rozsahově očekávejte znovu víceméně klasický rozsah (448 stran). Samotný závěr díla je pak místy otevřený, ale nebojte se, to hlavní je uzavřeno, ale díky pár otevřeným věcem se skýtá možnost, že se s nimi setkáme i v pokračování. Na něj si však musíme počkat. Konec knihy, kde vlastně policie lže veřejnosti, a dokonce si některé věci sama policie nalhává, je překvapující stejně jako celá tato kniha. Překvapivě dobrá.

Debut jak má být, aneb tenhle se vážně povedl. Už teď se těším na případné pokračování této slibované trilogie. Jedna z nejlepších knih krimi žánru, co jsem letos četl, ba co jsem kdy četl. Tady jsem nenašel žádnou chybičku a  uděluji jí  plných 100 %.

 

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.