Select Page

Třikrát nádhera

Třikrát nádhera

Kočičí host- Takaši Hiraide

Manželé po třicítce bydlí v pronajatém domku v klidné části Tokia, on je redaktor, ona korektorka, pracují z domu a prožívají klidný život. Jednoho dne si chlapec od sousedů ochočí toulavé koťátko. Kočka dostane jméno Čibi, což znamená „maličká“, a brzy začne objevovat sousední zahrady. Tak se stane, že jednou zabloudí i na zahrádku manželského páru. Další den přijde znovu a nakonec se odváží vstoupit do domku. Manžele tento tajemný host fascinuje. Čibi je svobodný duch, chladná a zářivá jako paprsek světla. Bydlí u nich a nebydlí. Patří jim a nepatří. Manželé jí kupují dobroty, pozorují její dovádění v zahradě a rádi si o ní povídají. Život jako by pro ně byl najednou příslibem něčeho víc. Dny jsou najednou jasnější a barevnější. Příběh překypujeme drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…

Tak na takovýto příběh se můžete těšit při čtení této nádherné knihy. Ostatně, ona kniha je nádherná minimálně třikrát. Zaprvé má totiž úžasnou a opravdu krásnou knižní obálku, za druhé je krásný samotný příběh a za třetí vás vtáhne do takové nádherné klidné pohody. Stejně jako některé pěkné chvíle v životě jsou mnohdy velice krátké, tak stejně tak je krátký i rozsah tohoto díla. Kočičí host má jen 160 stran. Nutno však zdůraznit, že se jedná o 160 stran plných pohody, něžnosti, skvostných přirovnání, nádherných metafor a byť děj není nijak akční, tak to vůbec nevadí. Autor opravdu skrz jazyk v knize ukazuje svůj prvotřídní výtvor. Ten bychom si však jistě neužili nebýt skvělého překladu. Postavy si zamilujete po pár stránkách, a zvláště onu kočku Čibi snad nejde než nemilovat. Najednou dostanete chuť si s ní hrát, hladit ji a alespoň v mysli se vám tvoří její obraz. Chvílemi snad dokonce máte pocit, že obživne a místo na stránkách knihy se vám zjeví třeba na klíně. Zajímavé je určitě i ono prostředí Japonska, v němž se odehrává děj. Působí exoticky a takovým ohromně klidným dojmem. Pochválit se musí i časové zasazení příběhu. Díky němu se tak čtenář ocitne na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století, tj. pro Japonsko historicky velmi důležitém období. Nahlédneme tak trochu do života Japonců, který se zrovna v tomto čase často měnil. Byla to totiž doba střídání éry císařů, která byla poznamenaná ještě větším blahobytem a smělejší modernizací než předtím. Tato vize však brzy vzala za své a Japonsko v důsledku nadhodnocení cen nemovitostí a spekulací dospělo ke zhroucení tzv. bublinové ekonomiky. Dále pak následovala obrovská hospodářská krize a dekádu trvající stagnace.

Kočičí host je takovým nenápadným knižním klenotem, po kterém asi nesáhne nějaká obrovská masa čtenářů, ale troufám si tvrdit, že to je škoda. Kočičí host vás totiž odmění úžasným poklidem, jenž je v dnešní době mnohdy velkou vzácností a o jeho literárních kvalitách se tu snad opět ani vyjadřovat nemusím. Já toto dílo hodnotím 100 % a doporučuji ho nejen milovníkům koček, ale i všem ostatním.

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.