Select Page

Baba na zabití?

Tady byla Britt-Marie – Fredrik Backman

Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt- Marie zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec, i když možná ne úplně pravdivé. Britt- Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Ten zasáhla finanční krize a nechala po sobě cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt- Marie nesnáší fotbal. Fotbal je však to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z místního fotbalového týmu potřebují trenéra, tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily, jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají.
Tady byla Britt- Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne, že by Britt- Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt- Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.

Pomalu, ale jistě současná švédská literatura nebude mít jen skvělé zástupce krimi literatury, ale i zástupce literatury humorné. Po skvělé Babičce, která pozdravuje a omlouvá se totiž přichází Backman s další skvělou knihou. Čtenářům, kteří babičku četli je postava Britt jistě dobře známá, a proto ji doporučuji číst první (už jenom proto, že v ní ještě není rozvedená). Postava Britt je neskutečně skvěle napsaná. Litujete ji a přitom by ji část z vás pořádně vyplísnila, aby se už konečně probrala. Rozhodně je dobře, že autor v textu alespoň trošku vysvětluje, proč je vlastně Britt taková uzavřená, pedantská, proč se bojí odvázat atd. I když nakonec se přece jen jednou opije, i kouřit bude. Ostatně Backman dokazuje, že svým postavám dokáže vštípit obrovský charakterový rozsah. V jeho Babičce, která pozdravuje a omlouvá se máme stařenku, která dělá mírně řečeno převeliké skopičiny a je možná až moc akční. Máme tu i její vnučku, která je na svůj nízký věk zase až moc přechytralá a vyspělá, ale zároveň i milá a zábavná. No, a pak tu máme již výše popisovanou Britt, kterou si prostě přes všechny její charakterové vlastnosti oblíbíte. Místy je to chováním taková baba na zabití, ale svým způsobem na ní prostě něco je. I další postavy rozhodně hrají v příběhu prim. Navenek gauner je prostě skvělý kluk, vychovávající své mladší sourozence atd.
Popis prostředí se také rozhodně povedl a opravdu máte pocit, že onen Borg je snad opravdu ta pomyslná „prdel světa“.
Co dál kniha nabízí? Třeba povídání si s krysou a různé rady na úklid. Kupříkladu prášek do pečiva na špinavé prostěradlo, pohovku, křesla, nebo že jedlá soda vyčistí skoro vše. Samotný příběh pak plynule odsýpá a neustále máte nutkání se smát a cukají vám koutky. Svou zásluhu na tom jistě má i sprostý, vulgární nespisovný jazyk. V textu se najde i pár skvělých hlášek. Jmenovitě za všechny třeba: „Chová se jako by měl v prdeli zaražený citrón.“
Čtením tohoto příběhu si vlastně uvědomíte, že vy jste ještě normální, a ani vám to čtení nezabere moc času. Kniha má 367 stran. Backman pak mnohé překvapí, že v poslední čtvrtině knihy rázem změní ráz příběhu z veselého na smutný a do děje zasáhne i smrt. Jakoby tím chtěl autor ukázat, že život není vždy jen veselý. Napjatě pak budete očekávat i konec. Zůstane Britt v Borgu, a nebo ne? Vy však na mé procentuální hodnocení knihy čekat nemusíte. Je 100 %. Tady prostě nemám co vytknout. A už se těším, až se budu smát při čtení další knihy tohoto skvělého autora.

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.