Select Page

Čtení jedním dechem

Pianista – Wladyslaw Szpilman

Čas od času se vám do rukou dostane kniha, od které se prostě nemůžete odtrhnout. Pianista pak budiž tímto zářným příkladem. Kniha plná nelehkého životního osudu, strachu, štěstí, ale hlavně překrásného, leč místy smutného příběhu. Prostě dokonalost sama.

Když v srpnu 1939 Hitlerova vojska přepadla Polsko, život mladého a talentovaného pianisty židovského původu Wladislawa Szpilmana se změnil k nepoznání. Po skončení války vylíčil Szpilman své zážitky v knize, která však byla polskými stalinisty stažena z oběhu a vyšla teprve o 50 let později pod názvem „Pianista“. K obsahu této knihy už snad nic více přidávat není potřeba. Snad jen tvrzení, že by tahle knížka měla být s přehledem zapsána do seznamu povinné literatury.

Ať byla válka sebevíc krutější, za jedno jí musíme vděčit. Vděčíme jí za příběhy. Příběhy plné žalu, smrti, nenávisti ale i štěstí, vítězství dobra a lásky. Jsou to pak právě tyto příběhy, které nás fascinují a nutí nás se k nim stále vracet a vracet. Nejinak tomu je i u Pianisty. Kniha se čte s neuvěřitelnou lehkostí a rozhodně člověka nenudí. S pianistou se bojíte, radujete, prostě s ním prožíváte jeho příběh. Ano, až tak dobře je napsaná jeho postava. Ač se jedná v podstatě o one man show, která je však zatraceně dobře zpracovaná. Při čtení si mimoto taky říkáte, jak je vlastně možné, že někdo musí zažít tolik krutosti a bolesti, a pak jste více než šťastní za šťastný konec. Z knihy sálá neuvěřitelné charisma. Je to, jako by vám snad předčítal váš děda či praděda a vy jen tiše poslouchali, jak on byl pianistou a vypráví vám svůj příběh.

Po přečtení knihy si pak jen řeknete, že je škoda, že už je konec a že byste to nikdy naživo nechtěli zažít. Jaký mám k této knize tedy ortel? Jednoznačně přečíst. Litovat by toho neměl nikdo.

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.