Select Page

Farma zvířat

Farma zvířat – George Orwell

Jsou lidé, kteří žijí v neustálých iluzích, jiní si pro změnu o fungování světa žádné iluze nedělají. Právě k těm druhým rozhodně patřil George Orwell, který se narodil na začátku dvacátého století v rodině britského koloniálního úředníka. Jeho zážitky z mládí, kdy nějaký čas pobýval v Indii, v něm pravděpodobně probudily odpor k imperialismu a Orwell se načas přiklonil k levicové politice.
Španělská občanská válka, které se osobně zúčastnil, pro něho však znamenala velmi kruté vystřízlivění. Další pak představoval růst moci Stalina v Rusku, který Orwell sledoval s neskrývanými obavami. Ty vtělil právě do své legendární alegorie Farma zvířat a také do díla 1984, kde mistrovsky vylíčil principy fungování totalitní společnosti tohoto typu. Splnění většiny svých proroctví se ovšem nedožil, protože roku 1950 zemřel na tuberkulózu. Podobnost Farmy zvířat s románem 1984 takřka bije do očí. Z mého pohledu je ale přece jen poutavější prvně jmenovaný titul.
Ve Farmě zvířat Orwell bravurním způsobem zachytil, jak totalitní režim manipuluje s lidmi. Toto literární dílo má sice podobu bajky, ve skutečnosti jde ale o vylíčení revoluce, jež je tu zachycena od idealistických počátků až k závěrečné smutné realitě. Děj se odehrává na farmě, ze které zvířata vyženou pryč svého hospodáře a chtějí si tu hospodařit sama a lépe. V průběhu doby však myšlenka rovnosti všech zvířat upadá a v čele se ocitají prasata, která různými způsoby upevňují svoji moc. Současně je také vykresleno, jak o ni mezi sebou bojují.
Na scénu vstupují legendární postavy tohoto díla, jimiž jsou znesvářená prasata Napoleon a Kuliš, psi, kteří představují tajnou policii, i koně Boxer a Lupina, kteří symbolizují obyčejné pracující lidi. Kdo asi může skončit nejhůře?
Co se týká užitých jazykových prostředků, z překladu přímo prýští, jakým jazykovým nadáním autor Farmy zvířat disponoval a jak výrazně dokázal zachytit své myšlenky. Některé popisované události tak vyloudí na tváři čtenáře úsměv, jenž se při hlubším zamyšlení promění v nepříjemné mrazení v zádech. Především s ironií až sarkasmem dokázal Orwell pracovat mistrovským způsobem.
Místo toho, aby revoluce na farmě přinesla nastolení nějakého lepšího řádu, tedy dojde k vytvoření totalitního společenství, kde se nakonec má většina zvířat hůře, než se měla za lidského hospodáře. To je perfektně demonstrováno na existenci sedmi pravidel, která si zvířata zpočátku domluvila, že je budou závazně dodržovat. Ruku v ruce s růstem moci prasat jsou však stále častěji porušována, přičemž prasata ještě jejich porušování interpretují jako svoji oběť.
Osobně mě velmi zaujalo třeba jejich vysvětlení, proč by měla být lépe živena: „My prasata pracujeme duševně. Celé zařízení této farmy závisí na nás. Ve dne v noci se staráme o vaše blaho. My ta jablka jíme a mléko pijeme pro vás! Víte, co by se stalo, kdybychom my, prasata, nebyla schopna dostát svým povinnostem? Jones by se vrátil!“
Orwell v této svojí práci dokázal takřka vizionářsky odhadnout budoucí vývoj v řadě zemí. Rozhodně ji však není možné chápat jako optimistickou, spíše je z ní zřejmé roztrpčení nad lidskou společností a její podstatou. Orwellovu práci by měli číst všichni lidé, aby jim vždy znovu připomínala zhoubnou sílu rozličných ideologií. Nějaké záporné stránky je tudíž možné hledat na této nadčasové knize jen stěží.
Z mého pohledu může Farma zvířat sloužit starším čtenářům jako potřebná vzpomínka na doby minulé, mladším čtenářům pak jako memento, jež je v dnešní době velmi aktuální. Starší děti v ní potom spatří poutavou pohádku, jejíž význam docení v pozdějším věku.

About The Author