Select Page

Jednou to stačilo

Virál – Helen Fitzgeraldová

Lea a její adoptivní sestra Su jsou skoro stejně staré, ale odmalička představují naprosté protiklady: zatímco Lea je rebelka a prudká povaha, Su je vzorná dcera a příkladná studentka. Když se společně vydají na Mallorcu do prázdninového resortu Magaluf, který je proslulý svými kluby a nevázaným nočním životem, má jejich matka Ruth starost především o Leu. Z výletu se však nevrátí Su. Su je na útěku, skrývá se, pronásledována strachem a výčitkami svědomí. Někdo natočil video, na němž pod vlivem drog provozuje orální sex postupně s dvanácti muži. A tohle video se nezadržitelně šíří internetem. Ruth, matka obou dívek a úspěšná glasgowská soudkyně, zuří. Jak se něco takového mohlo vůbec stát a jak lze něco takového zastavit? Jakou roli v tom hraje Lea? Jak potrestat muže, kteří využili situace a Su takhle zneuctili? A dokáže svou milovanou dceru dostat zpátky domů, když se Su brání jakémukoliv kontaktu s rodinou a zametá za sebou stopy? Svižně napsaný thriller, který se na pozadí psychologicky dobře stavěného příběhu zamýšlí nad riziky, kterým můžeme být vystaveni v době sociálních sítí a rychlých komunikačních technologií, a pokládá znepokojující otázky po morálních hodnotách i právu na ochranu soukromí.

Tato kniha rozhodně pojednává o zajímavém tématu. Tak jak se s ním autorka popasovala? Dalo by se napsat, že dobře, ale nějaké své mouchy to určitě také má. Hlavní a stále se mi v hlavě objevující problém ve spojitosti s touto knihou je její uvěřitelnost. Samozřejmě věřím, že někdo mohl dívku zdrogovat a pod vlivem omamných látek donutit ke stejné věci jako Su. Věřím, že tuto hroznou událost někdo natočil a poté dal na internet a zde se z videa stal virál. Nechápu však už, proč pak Su utíkala od rodiny a nechtěla s ní mít nic společného. A to i přesto, že je to v knize vysvětleno. Důvod mi však přišel přinejmenším podivný a zastávám názor, že když se něco takového stane, tak se jako první s prosbou o pomoc obrátím přece na svou rodinu. Samozřejmě mimo policii. Beru také, že někteří lidé se třeba nikdy v životě nikomu nesvěří, že prožili něco takového, ale to je zase věc druhá. Ze samotné knihy pak čiší strach. Rodiče aby pomalu snad to své dítko ani na ten internet nepouštěli, ale stejně je to jedno. Ono by se na něj totiž dostalo kdekoliv jinde.
Dále tu pak v knize máme strach o samotnou Su. Co vlastně dělá? Jak se s tím vším vypořádává? Proč odmítá kontakt s rodinou. Víc než příběh samotné Su či její sestry Ley se mi líbil ten jejich matky. Psychologická sonda do jejího nitra a vypořádání se s tím, že někdo nechutně ublížil její dceři se, myslím, autorce povedla, a je to asi to nejlepší na celé knize.
Samotné postavy by si pak zasloužily větší hloubku. Nepochopil jsem jejich, leckdy nelogické, chování. Prostředí by nějaké úpravy také sneslo. Místy je sepsané až moc popisně, a jindy jako by bylo autorkou odfláknuté. Samotný děj pak bohužel někdy i nudí, někdy je zbytečně moc popisný. Jazykově také nečekejte žádné zázraky. Text je jazykově prostě normální. Najdete zde jak spisovný, tak i nespisovný jazyk. Místy se objeví i vulgarity.
Počtem stran se pak kniha zařazuje spíše k těm kratším. Má totiž jen 255 stran. Virál není úplně špatné literární dílo, ale stačilo si ho přečíst jednou. Knihy, jež si chci ještě někdy přečíst znovu, mám prostě jiné. Nedá se ani brát jako takovou sondu do života rodiny, kterou něco tak špatného zasáhlo. Každá rodina by se totiž s takovým problémem v určitých částech vypořádala jinak. Tohle dílo pak hodnotím 70 %.

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.