Select Page

Když strojům dojde trpělivost s lidmi

R.U.R. – Karel Čapek

Drama, které poprvé představilo světu slovo robot, nabádá k zamyšlení, kam nás může dovést extrémní touha po pouhém technologickém pokroku.

Karel Čapek napsal tuto vědeckofantastickou divadelní hru po první světové válce v roce 1920 jako varování před lidským zneužíváním strojů k pouhé destrukci, čehož se díky válečným hrůzám, velice obával.

Příběh se odehrává v nekonkretizované budoucnosti, v továrně vyrábějící inteligentní stroje na práci, podobající se lidem, kteří jsou nazýváni roboty. Tato továrna stojí na osamělém ostrově, kde  žijí i představitelé společnosti, která tuto továrnu na roboty vlastní. Jednoho dne s za nimi vydá agitovat vlivná dcera prezidenta a žádá po výrobcích robotů, aby jejich humanoidní stroje měly práva a city stejně jako lidé, když už se jim snaží co nejvíce přiblížit. Díky její lidskosti, křehkosti a kráse se do ni všichni zamilují. Jeden z nich si ji dokonce vezme za ženu a všichni zůstávají společně žít v továrně. Mezitím však lidská společnost začne s rostoucím technologickým pokrokem degradovat, a díky své lenosti i frustraci z nečinnosti začne roboty zneužívat k boji a válce, místo k práci. Když se válka ve finále otočí proti lidem, roboti se rozhodnou, že nenávist a lenost je vlastně pouze lidská vlastnost, stejně tak válka lidský rozkaz, a tak se rozhodnou lidstvo zlikvidovat. Zůstávají však ještě poslední zástupci lidí, a to výrobci robotů a dcera prezidenta, kteří žijí v továrně na ostrově. Když armáda robotů dorazí na ostrov, začíná teprve to pravé drama, protože roboti se neumí sami vyrobit a recept na jejich výrobu u sebe skrývá někdo ze skupinky lidí žijících v továrně.

Nadčasové dílo, které je díky neustálému technologickému pokroku čím dál tím víc aktuální. Rozhodně nabádá k zamyšlení nad tím, zda-li je pokrok v pouhém jednom směru k vlastně něčemu dobrý. Zároveň upozorňuje i na skutečnost, že člověk není strůjcem všeho, ale lidskost jej značně odlišuje od okolí.

About The Author