Select Page

Rok v Paříži

Merde! Rok v Paříži – Stephen Clarke

Práce v Paříži se zdá jako skvělá změna pro někoho jako je Paul West. Ocitneme se v Paříži a budeme spolu s ním zažívat hodně zajímavé osobní a někdy pěkně vtipné příhody, které nám tak trochu ukáží, jak Pařížané žijí, ale hlavně, jak je vidí sám Paul.

Paul je mladý muž, který neumí zrovna dobře francouzsky, ale je odhodlaný zvládnout novou pracovní nabídku. Tou je otevření anglických čajoven v Paříži. Jenomže to, co se zdálo jako skvělý nápad, se Paulovi hned první den v nové práci trochu zkomplikuje. Francouzi a jejich angličtina jsou stejně otřesné jako Paulova francouzština. Zdá se, že aby přežil, bude se Paul muset více zdokonalit ve své francouzštině. A aby učení francouzského jazyka spolu s poznáváním zvyklostí a povahy Francouzů nebylo tak nudné, pomáhají s tím Paulovi hlavně ženy, kterých je celkem dost.

Merde! Rok v Paříži je především humorný román od britského spisovatele a novináře žijícího dlouhodobě v Paříži. Vtipnou formou se snaží ukázat, jak se vlastně žije v tomhle úžasném městě. Zajímavostí je, že kniha byla údajně zamýšlena jenom pro autorovy přátele. Sám přistupoval k příběhu s pořádnou dávkou humoru, který mě skutečně pobavil.

Kniha je sem tam doplněna o malý roztomilý obrázek šneka s typickým francouzským baretem. Typografická stránka je klasická, ničím výjimečná. Kapitoly jsou značené přehledně.

Začleňovat dílo do souvislostí nemohu, jelikož je to můj první humorný román, který jsem objevila zcela náhodou, když jsem hledala nějakou oddechovou a vtipnou četbu. A musím se přiznat, že zklamaná jsem rozhodně nebyla.

Podle mě kniha nemá vyloženě záporné rysy, které by mi nějak zvlášť vadily. Jde zkrátka o vtipný popis země a lidí z pohledu anglického chlapíka, který se snaží přežít v Paříži. V knize je celkem hezky popsané samotné město, které tak může vidět jenom ten, kdo tam žije. A tím nemyslím pouze architekturu, ale samotný život v něm, pařížské ženy, muže a jejich povahu, zvyky a názory nejen na angličany. Hodně mě pobavila ochota Francouzů stávkovat pro každou hloupost. Měla jsem pocit, že se ve Francii nic jiného neděje. Jenom stávky, a sem tam politika. Ale i to v Paulově podání vyznělo komicky. Při čtení jsem se upřímně smála a byla jsem ráda, že mě nikdo nevidí.

Knize nechci nic vytknout. Snad jenom to, že francouzská slova a věty, která zde jsou, jsem četla jako hatmatilku písmen. Když jsem dočetla, moje chuť naučit se snad jednou tento jazyk klesla na minimum. Občas se také v knize vyskytne sprosté slovo, ale to,myslím si, nevadí, protože přiznejme si, nikdo z nás nemluví dokonale spisovně.

Knihu doporučuji dospělým jako opravdu nenáročné čtení. Je to zkrátka oddechovka a začíst se do ní je skutečně lehké.

About The Author