Select Page

Mono no aware

Norské dřevo – Haruki Murakami

Román Norské dřevo (původním názvem Noruwei no mori) Murakami představil v roce 1987 a přinesla mu publicitu tak nepříjemnou, že na čtyři roky utekl do Řecka a léta 1991-1995 strávil v Americe. Kniha předčila veškerá očekávání, prodalo se jí na miliony výtisků.

Název recenze „Mono no aware“ nás seznamuje s atmosférou příběhu. Jedná se o japonský pojem, vyjadřující citlivost vůči pomíjenému – melancholické vědomí současné krásy a pomíjivosti všeho. Hrdina příběhu je postaven před nutnost převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet své pocity. Největší výzvu však  představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí.

Toru Watanabe, málomluvný protagonista a vypravěč Norského dřeva, žije v Tokiu na koleji. Je studentem dramatu v době studentských nepokojů konce šedesátých let a jeho postoj k tomu je velice odměřený. Toru si svou nezmanipulovatelnost přísně hlídá a stejně odmítavě, jako hledí na radikální rokování zanícených studentů, pohlíží i na projevy patriotismu.

Jeho jediný přítel Kizuki spáchá v sedmnácti letech sebevraždu, z čehož si Torua odnese poselství, že smrt je od počátku našem životě skryta. Bolest ze ztráty drahého přítele poté Torua úplně pohltí, i přes kontakt s lidmi se cítí osamělý. Do doby než potká Naoko, přítelkyni Kizukeho, kterou tu Kizuki po své smrti nechal zničenou, vnitřně rozbitou a s temnotou v duši, která v ní přetrvává již od dětství, kdy ztratila svou starší sestry. To vše ji přivedlo do temné studny, „hluboké, jako by ji navařili ze všech temnot, co na světě je“.

Díky Naoko Torua poznává, že smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo. Hlavně pro ty, kdo nemají kam jít. Stráví spolu rok procházením se po Tokiu bez delší konverzace. Zlomová je v příběhu oslava Naočiných narozenin. Naoko se poprvé rozpovídá a otevře ohledně svého dětství a Kizukim a nezadržitelně se rozpláče. Torua ji obejme, utěšuje, dojde mezi nimi k milování, které je pro Naoko její poprvé. Torua u ní té noci zanechá dopis, ve kterém se omlouvá a žádá, ať na něj Naoko nezanevře a kontaktuje ho, až bude sama chtít. Poté Torua dlouho čeká na odpověď  – ta se nakonec dostaví v podobě dopisu z penzionu, kam byla Naoko poslána po svém nervovém zhroucení. V dopise mimo jiné Torua ubezpečuje, že s jejím stavem nemá nic dočinění on, nýbrž její nevyřešení démoni, kteří jí pronásledují. Torua si při Naočině nepřítomnosti uvědomí, jak důležitou roli zastávala v jeho životě.

Název knihy je odvozen od písně Norwegain Wood od Beatles. Právě písní celé dílo začíná, vyvolá totiž ve vypravěči dvacet let staré vzpomínky na Naoko (píseň patřila k jejím oblíbeným).      Jde o retrospektivní a částečně autobiografický román (autorova první práce byla v obchodu s deskami, kde pracoval i hrdina příběhu).

Do popředí děje autor staví velmi provokativní sexualitu a také zmiňuje americké spisovatele, zvláště pak  F.S. Fitsgeralda. Odkazy na jeho Velkého Gatsbyho se jakoby prolínají celým románem. Dílo nám umožňuje nahlédnout do nejniternějších myšlenek a příběhů postav, a tím poskytuje možnost vidět konkrétní situaci z mnoha perspektiv a druhů vnímání.

Román je rozdělený do jedenácti nepojmenovaných kapitol. Obsahuje dialogy i monology, autor si také vytvořil vlastní jazyk vycházející z angličtiny. Angličtina, dle něj, dokáže vyjádřit myšlenky s větší precizností a přímostí než japonština. Nejde mu o jazykovou korektnost, ani o estetickou čistotu. Úvahové pasáže jsou psány krásným, kultivovaným jazykem.

Dílo dává prostor nahlédnout do japonské kultury, proto je, dle mého názoru, vhodná pro každého se zájmem přiblížit si nám lehce odlišnou mentalitu Japonců.

 

About The Author