Select Page

Je důležité umět číst mezi řádky

Je důležité umět číst mezi řádky

Každý z nás někdy pocítil strach, úzkost, samotu nebo se setkal s nepochopením. Kniha 1989 – Příběhy zdí (Host, 2010) je plná těchto pocitů. Přitom ten, kdo ji vidí poprvé, by si mohl myslet, že v rukou drží příběhy pro děti. Obzvlášť když spatří ilustrace, jejichž zpracování je v podstatě velmi jednoduché, ale přitom vystihuje děj, k němuž se vztahuje. Do knihy přispělo 10 autorů z různých koutů světa, každý jednou povídkou. Všechny obsahují téma marné touhy, odloučení a ve všech je bariéra, ať už mezilidská, nebo uvnitř člověka. Jako celek naráží tematicky na léta, kdy byl svět rozdělen na dvě části.

Knihu není těžké číst, čemuž napomáhají velká písmena a v každé povídce několik ilustrací. Jedná se ale o knihu náročnou na pochopení. Čtenář by měl být předem srozuměn s hlavním motivem. V každém příběhu je paralela k reálnému světu.

Texty jsou psány nejčastěji ve třetí osobě a využívají až pohádkového vyprávění. Autor často začíná velice zlehka a poté přijde rychlý spád, což knihu dělá čtivou. Děje povídek jsou rozdílné, ale spojitost mezi nimi je nepřehlédnutelná. Avšak pointa nemusí každému zprvu dojít. Je důležité umět číst mezi řádky.

Můj osobní názor je ten, že celá kniha je vlastně velice smutná, co se obsahu týče. Zpracování mě ale nadchlo. Především to, že se v žádné povídce neopakuje vedlejší motiv a barevní vojáčci, kteří provázejí celou knihu, jsou pokaždé jinak barevně sladěni. Zaujalo mě poselství v anotaci. Lidé by kolem sebe neměli stavět nové zdi. Pokud jsou studenti, ale i ti starší dost obeznámeni s dějinami druhé poloviny 20. století, určitě je pro ně tahle kniha vhodná.

Zakoupit knihu na eshopu nakladatelství HOST

About The Author

Lenka Nováková

Jmenuji se Lenka Nováková a přátelé mi říkají nejčastěji Leňa. Je mi 18 let a mám velmi ráda knihy, divadlo, focení, hudbu a své přátele. Nejraději čtu asi českou literaturu a předlohy k filmům nebo seriálům. Nesoutěžím ale o nejvyšší počet přečtených knížek. Čtu, když vím, že se opravdu ponořím do děje a něco mi to v tu chvíli dá. Taky občas píšu nějakou svou tvorbu do šuplíku. Náměty čerpám ze snů, vzpomínek, nebo okamžitých nápadů.