Tenká zeď mezi dětstvím a dospělostí
Sbírka povídek deseti velkých jmen světové literatury – to je 1989, Příběhy zdí. Každá z povídek vypráví , jak už z názvu sbírky vyplývá, příběh o zdi, ať už jde o zeď z předsudků, či o tu z cihel. Ilustrace se na první pohled mohou zdát dětské, avšak na pohled druhý už tomu tak být nemusí. Každá z ilustrací velice zdařile doprovází příběh, pomáhá čtenáři rozvíjet jeho fantazii, oživuje knihu barvami a ukazuje, jak mohly vypadat kresby na Berlínské zdi, jejíž pád se stal inspirací pro tvorbu této sbírky.
Mě osobně nejvíce zaujala hned první povídka, napsaná francouzským autorem Didierem Daeninckxem. Jedná se o povídku s názvem Vánoční zeď. Dle mého názoru ukazuje, jak tenká je zeď mezi dětstvím a dospělostí, mezi člověkem chudobným a vysoce postaveným, mezi životem a smrtí. Jestli se s mým názorem ztotožníte nebo ne, nechám jen na vás.
Za poslední rok je z knih, které se mi dostaly do rukou, tou s nejhlubší myšlenkou. Některé povídky mohou se zdát pohádkami na dobrou noc, ale i ty v sobě nesou poselství , o kterém by bylo škoda alespoň na malou chvíli nezapřemýšlet. Nebo si jen užít texty umělců z celého světa, kteří do svých děl vložili čas i svou duši.
