Select Page

Pomsta nemusí být vždy sladká

Pomsta nemusí být vždy sladká

Písečný muž
Lars Kepler

Další epizoda v pátrání kriminálního komisaře po psychicky narušeném pachateli; kniha má otevřený konec, který pozorného čtenáře připravuje na další možné peripetie a dramatické střety komisaře se zločinem.

Víc jak 183 dvou až čtyřstránkových kapitol umožnilo vytvořit z prvních vět každé kapitoly 4 různé příběhy čtyř hrdinů knihy. Vnímavý čtenář v nich nalezne milostný příběh, zločin i jeho vyšetřování a hlavně vášnivé mezilidské vztahy. Zajisté také ocení jednoduchou větnou stavbu s nečekanými jazykovými spojeními (např. oddechuje jako přejetý zajíc…). Cílem vzniku příběhů není konkurence dílu Larse Keplera, ale zábava tvůrce a snad i čtenáře. (Číslice před větou označuje číslo kapitoly.)

Příběh první:

(Prolog) Je pozdě v noci, od moře se žene metelice.

(1.) Za novým lékařem ztěžka zaklapne ocelová mříž. (2.) Za lékaři zaklapnou poslední těžké dveře. (3.) Anders nahlíží tlustým sklem do cely. (4.) Anders zběsile mlátí pěstmi do ocelových dveří a křičí, primář však stále neotevírá. (5.) Po zbytek dne se Anders Rönn seznamuje s průběhem vizit, bezpečnostními opatřeními a individuálními plány pro pacienty s nařízenou ochrannou léčbou na oddělení číslo 30. (6.) Anders dorazí domů, rychle za sebou zabouchne vchodové dveře, zamkne je a zajistí bezpečnostním řetízkem.(7.) Je tma. (41.) Když Anders dorazí domů, všude vládne klid a mír, světlo v Agnesině pokojíčku je zhasnuté. (68.) Anders Rönn čeká v zasedací místnosti u konferenčního stolu. (69.) Agnes sedí na podlaze, na sobě má své oblíbené bleděmodré pyžámko se čmeláky. (70.) Anders stojí v šeré chodbě a pozoruje Petřin odraz v zrcadle nad umyvadlem. (75.) Anders Rönn znovu pohlédne na hodinky. (76.)Jurek Walter stejnoměrně kluše po běžeckém pásu. (77.) Všichni tří zmlknou a zahledí se na monitor s obývacím pokojem.(78.) Je deset hodin ráno (90.) Anders Rönn se zdrží v nemocnici až do večera. (92.) Víčka má těžká jako z olova, přesto je zvedne. (99.) Anders se zaloguje do počítače, ventilátor se rozšumí (100.) Vzduch prořízne ostrý pulzující zvuk poplašného zařízení. (101.) Anders pohlédne do očí všeobecné lékařce, kterou narychlo přivolali, a tlumeně jí děkuje. (102.) Anders vyskládá na stůl ampulky se žluto olejnatou tekutinou.(115.) Anders Rönn se vrátí ze schůzky s rodiči autistických dětí organizované společností APLA. (116.) Anders vyvalí na vysokého komisaře oči a žaludek se mu sevře strachy. (136.) Anders Rönn se posadí ke svému psacímu stolu, zaloguje se do počítače a pročítá si denní záznamy. (138).

 (139.) Po dálnici duní jedno auto za druhým a za nimi vlají sněhové závoje. Tohle je naprosté šílenství děsí se Anders a zavře za sebou dveře. (145.) Anders Rönn lehce zaklepe na dveře bezpečnostní centrály. (155.) Anders si uvědomí, že My vypadala poněkud překvapeně, když jí navrhl, aby se prospala v lékařském pokoji. (157.) Pomalu zamíří k lůžku a upevní jí poslední pás na hrudi.

Příběh druhý:

(Prolog) Je pozdě v noci, od moře se žene metelice. (7.) Je tma.

(8.) Spisovatel Reidar Frost vypije sklenku vína, položí ji na kuchyňský stůl a na chvíli zavře oči, aby se uklidnil. (9.) Reidar a Veronika vtrhnou do jídelny a málem je porazí dunící muzika. (10.) Veronika s Marií se pustí za Reidarem. (11.) Oheň v krbu vyhasl, v pokoji je zima jako v márnici. (12.)

 Noční zimní krajinou uhání nákladní vlak. (13.) Tísňová linka neprodleně vyšle na každý konec dlouhého viaduktu policejní vůz. (14.) Do areálu söderské nemocnice se vřítí sanitka a vzápětí se za ní zavře brána.

(32.) Mikael Kohler-Frost byl přemístěn z jednotky intenzivní péče na oddělení číslo 66 pro akutní a chronická infekční onemocnění. (33.) Mikael Kohler-Frost leží na nemocničním lůžku a ztěžka oddechuje jako přejetý zajíc. (34.) Mikael Kohler-Frost se rozvzlyká.

(35.) V sauně je takové vedro, že se tam nedá ani mluvit. (36.) Reidar Frost si oblékne nové kalhoty s dvojitými prýmky a košilí s rozhalenkou. (37.) Vzdálené bílé budovy söderské nemocnice připomínají v husté chumelenici náhrobní kameny. (42.) Joona vstoupí do nemocničního pokoje a překvapeně pohlédne na postaršího muže vedle chlapcova lůžka. (43.) Mikael oddechuje stále rychleji, škube hlavou, cosi nesrozumitelně šeptá, pak otevře oči a upře na Joonu vyděšený pohled. (44.) Reidar slyší Mikaelova slova, stále mu však nedochází jejich význam. (45.) Joona si promluví s Reidarovou ošetřující lékařkou, pak se vrátí do Mikaelova pokoje, pověsí sako na háček u dveří, přitáhne si k posteli jedinou židli a posadí se. (46.) Když se Reidar probere z bezvědomí a otevře oči, spatří nápadně krásný ženský obličej s indickými rysy. (47.) Reidar synovi beze slova stiskne ruku. (50.) Reproduktory zašumí, pak se ozve rušivý zvuk připomínající šustění papíru, který přehluší všechno ostatní. (51.) Mikael domluví, pak ztichne i šum reproduktorů a v místnosti zavládne ticho jako v kostele. (79.) Magdalena Ronanderová zaklepe na dveře a vzápětí jí otevře tlustá starší žena. (89.) Reidar Frost objednal jídlo z restaurace Noodle House i s donáškou. (93.) Mikael Kohler-Frost sedí u stolu v nemocniční jídelně, v dlani svírá teplý šálek s čajem a hovoří s Magdalenou Ronanderovou ze státní kriminálky.

(94.) Reidar sedí za volantem, Mikael v novém oblečení kroutí knoflíkem a pokouší se na rádiu naladit jinou stanici. (95.) Reidar těžce polkne, dlaní zašátrá po stěně, pod rukou mu zašustí tapeta. (96.) Reidar se posadí na zem, zády se opře o stěnu, roztřesenou rukou si pohladí ústa a opět si vybaví poslední ráno s Felicií. (140.) Mikael sedí ve svém pokoji a dívá se s Berzelien na televizi.

(141.) Reidar vjede přímo na chodník a vyskočí z vozu před červeným laťkovým plotem v idylické uličce zvané Pometlářský vršek. (173.) Reidar prochází tichými místnostmi v horním patře, v pravé ruce drží svíčku, levačkou ji chrání před průvanem. (175.) Mikael něco zašeptá a s hrůzou zírá na zamčené dveře. (177.) Reidar a Mikaelem se už ani nepokoušejí být zticha. (179.) Reidar neobratnýma zmrzlýma rukama kroutí číselníkem kombinačního zámku na dveřích do stáje, jde to však velmi ztuha. (181.) Reidar chroptivě dýchá.

Příběh třetí:

(Prolog) Je pozdě v noci, od moře se žene metelice. (7.) Je tma.

(15.) Kriminální komisař Joona Linna se tísní v úzkém bunkru, jehož stěny i podlaha jsou z hrubého betonu. (16.) Dveře prásknou o betonovou zeď a odrazí se zpět. (17.) Joona běží chumelenicí k autu, otevře dveře a posadí se. (18.) Černá silnice pokrytá sněhovou břečkou mizí pod koly. (20.) Joona mine zasněžené odpočívadlo u benzinky Statoil a pro jistotu mrkne na kontrolku paliva. (21.) Pokud měli Joona se Samuelem pravdu a sourozenci Kohler-Frostovi se skutečně stali obětí dosud neznámého šílence, dalo se předpokládat, že vrah brzy udeří i na jednoho z rodičů. (22.) Joona se nepatrně přikrčil, sledoval v zrcátku pohyb neznámého a snažil se zachytit alespoň záblesk jeho obličeje. (23.) Joona upřeně hleděl na nehybnou postavu mezi stromy.

(24.) Joona se vrátil domů o půl páté ráno a pečlivě za sebou zamkl. (25.) Předběžného vyšetřování se ujal státní zástupce a Joona se Samuelem vedli veškeré výslechy od rozhodnutí o uvalení vazby až po hlavní líčení. (26.) Den před zahájením soudního procesu byl Joona se Summou a Lumi u Mendelových na večeři. (29.) Během tohoto období byl Joona úzkostí celý bez sebe, nemohl ani spát. (30.) Joona Summě již dříve navrhoval, aby společně uprchli a začali nový život, ale ona se s Jurkem Walterem nikdy nesetkala, neznala rozsah ani surovost jeho zločinů a jednoduše odmítala uvěřit, že zmizení Rebeky, Rubeny a Jošuy má na svědomí on.

(31.) Joona se blíží po široké dálnici ke Stockholmu. (38.) Disa se konečně vrátila do Stockholmu a čeká na Joonu v jeho bytě na Wallingově ulici číslo 3. (39.) Když Joona dorazí domů, v koupelně se svítí. (40.) Na jednom z devíti políček velkého monitoru je vidět Jurek Walter. (52.) Hrbolatou lesní cestu zakrývá nedotčená bílá pokrývka. (53.) Joona hladce zabočí k parkovišti Q-Park, zaplatí parkovací lístek, sjede dolů do garáže, zastaví a zůstane sedět ve voze, zatímco zaměstnanec velkého supermarketu v horním patře do sebe zasouvá nákupní vozíky. (54.) Boxovací pytel zafuní, vzápětí zařinčí řetěz. (80.) Policista a kriminální technik sedí na sněžných skútrech a těžce se propracovávají hlubokými závějemi. (88.) Joona tiše vstoupí do bíle vymalovaného sálu se širokým umyvadlem připevněným ke zdi. (104.)

Joona Linna sedí se svým vyšetřovacím týmem ve velké pracovně v sídle státní kriminálky. (107.) Joona Linna jede po dálnici E4 směrem na sever. (108.) Joona vyjede z nemocničního areálu na starou venkovskou silnici a přidá plyn. (109.) Silnice číslo 267 není protažená, ale pneumatiky starého volva se statečně propracovávají vpřed, za vozem se zvedá oblak sněhu. (110.) Policisté tiše následují Joonu k osamělé vile, pod botami jim křupe ledová krusta. (111.) Trojice policistů vtrhne do haly a do nosu je udeří zápach starých odpadků. (112.) Joona okamžitě přiklekne k Marii, ačkoli předem ví, že jí už není pomoci. (113.) Na podlaze vedle tepelného čerpadla leží vyhublý muž středních let. (114.) Dva policisté vyvádějí po schodech Susannne Hjälmovou. (117.) Joona se vrátí k autu a rozjede se zpět do Stockholmu. (125.) Jakmile se Corinne zmínila o vědcích vyslaných do raketového kosmodromu Leninsk, Joonovi vytanul na mysli rozhovor se Susanne Hjälmovou v policejním autě. (126.) Susanne se postaví na pryčnu a odvrátí se ke zdi. (127.) Corinne Meillerouxová položí telefon na stůl a potřese hlavou. (128.) Pollock, Joona  a Corinne se posadí ke stolu a zrekapitulují situaci.

(129.) V 18.50 sedí Joona Linna v letadle a míří do Moskvy. (130.) Starý muž vytáhne z šedé papírové krabice stejně zbarvenou složku, otevře ji a položí před Joonu na stůl černobílou fotografii. (131.) Joona zírá na vzorovanou tapetu a tiše si opakuje, že Písečný muž je dvojče Jurka Waltera. (147.) Uplynulo již čtyřiadvacet hodin od chvíle, kdy Joonu zadrželi agenti z ruské federální tajné služby. (148.) Černooký znervózní, ustoupí na stranu a vytasí na Joonu pistoli. (149.) Po mezipřistání v Kodani letadlo konečně dorazí do Stockholmu.

(150.) Cestou na sever provoz pomalu řídne. (151.) Joona přeleze několik vrstev zrezivělého ostnatého drátu a vykročí k opuštěným, ze všech stran posprejovaným cihlovým baráčkům. (152.) Joona schází do podzemí, pod botami mu skřípe písek. (153.) Na sněhu rotuje modrý majáček a vzápětí se objeví sanitka. (154.) Joona spočívá se zavřenýma očima na zadním sedadle svého vozu.

(158.) Joona zazvoní u dveří vlastního bytu a usměje se, když zaslechne lehký šustot. (161.) Joonu vytrhne ze spánku zvonění telefonu. (162.) Disa opatrně přejede zrezivělé železniční koleje a zamíří do ohromného přístavního areálu pro trajekty a nákladní lodě. (163.) Joona ve vysoké rychlosti odbočí doleva na kruhový objezd, předním blatníkem škrtne o odklizený sníh, pneumatiky zaskřípou na ledové krustě. (164.) Joona mhouří oči v oslepující vánici, přeskočí betonový podstavec a ocitne se na okraji přístavního mola. (165.) Joona znovu sebral ze země palici a utíká sněhem podél mola. (166.) Joona se vynoří z ledové tříště. (167.)  Joona se vleče k železničním kolejím, jak nejrychleji dokáže. (168.) Zanedlouho do nákladního přístavu Frihamnen dorazí policie a po několika minutách vyhlásí celostátní pátrání po šedostříbrném Citroënu Evasion.

(169.) Joona se probudí zimou. (170.) Joona Linna leží jako ochromený, do žil mu proudí glukóza, teplomet na stojanu nad lůžkem na něj fouká horký vzduch, ale komisař se stále nemůže zahřát.

Příběh čtvrtý:

(Prolog) Je pozdě v noci, od moře se žene metelice. (7.) Je tma.

(19.) Na stěně Samuelovy pracovny v budově kriminální policie visela velká mapa Švédska, na níž byla vzájemně propojená místa, kde pohřešovaní zmizeli. (27.) Vypouklými okenními tabulkami Wrangelova paláce zářilo slunce. (28.) Samuelovi zabzučel telefon položený na stolku vedle šálku s kávou. (48.) Šéf státní kriminálky Carlos Eliasson jde lehkou chumelenicí ze schůzky na radnici a telefonuje s manželkou. (49.) Carlos se rychle otočí. (55.) Saga se Stefanem vystoupí z taxíku před kavárnou Glenna Millera. (56.) Stefan zavře oči, hudba naplní celou místnost, zahalenou do něžného tlumeného světla.

(57.) Následující dopoledne stráví Saga Bauerová na poradě s agenty bezpečností policie, která se koná ve středně velké zasedací místnosti v budově policejného prezidia. (58.) Když Carlos Eliasson podá Saze objemnou složku, na špinavém kuchyňském okně se objeví dvě sluneční prasátka. (59.) Saga stojí s oběma šéfy v prázdném bytě. (60.) Saga se sveze metrem na Stavidlo a pak zamíří k nedaleké ulici Svatého Pavla, kde leží Stefanovo studio. (61.) Saga letí po chodníku jako splašená, kolem se míhají fasády okolních domů a valy odklizeného sněhu. (62.) O dvě hodiny později zavolala Saga Bauerová šéfovi a oznámila mu, že změnila názor a že nabízený úkol přijímá. (63.) Za okny vypůjčeného bytu na santoské ulici hustě chumelí, na sklo se lepí velké vlhké vločky. (64.) Nathan vstane, Carlos schová tvář do dlaní, Verner roztržitě jezdí prstem po telefonu. (65.) Saga vstane, postaví se k oknu, zkříží ruce na prsou a bez hnutí hledí do bílé chumelenice. (66.) Saga si odnese obšírný svazek Nathana Pollocka do růžově vymalované ložnice s obrázky Belly Thorneové a Zendayi.(67.) Nathan Pollock se posadí vedle Vernera Zandéna, který se zaloguje do databáze soudních a správních rozhodnutí na ministerstvu spravedlnosti a zadá dvanáctimístný číselný kód. (71.) Saga se do pěti hodin ráno marně převaluje na posteli, pak to vzdá. (72.) Saga zamkne na dva západy a sejde po schodech dolů.

(73.) Venku je tma jako o půlnoci, všechna světla v ženském oddělení Kronoberské věznice jsou však rozsvícená. (74.) Vyšetřovací skupinu tvoří dvaatřicet osob, mezi nimiž jsou detektivové ze státní kriminálky, policisté v civilu i členové Státní komise pro vyšetřování vražd. (81.) Saga sedí bez hnutí v policejním voze a hledí z okna. (82.) Dva ozbrojení strážní Sagu rychle vedou prázdnou chodbou. (83.) Saga Bauerová je již dvě hodiny v Löwenströmově nemocnici a tajná pátrací skupina Athéna Promachos po celou dobu dychtivě poslouchá škrundání v jejím žaludku. (84.) Saga si lehne na postel, převalí se na břicho a otočí se zády ke stropní kameře. (85.) Jurek vypne pás a opustí místnost, aniž jim věnuje jediný pohled. (86.) Saga se rozběhne po pásu. (87.) Skupina Athéna Promachos ani nedutá a poslouchá v reálném čase dění ve společenské místnosti. (91.) V devět hodin zhasne personál stropní světlo. (97.) Sagu Bauerovou probudí světlo na stropě. (98.) Bernie se zapotácí, kopne do květináče, obejde běžecký pás a opět se blíží k Saze. (100.) Vzduch prořízne ostrý pulzující zvuk poplašného zařízení. (103.) Saga strčí pohmožděné ruce do proudu ledové vody. (105.) Dalšího dne je atmosféra ještě dusivější. (106.) Tajná skupina Athéna Promachos se shromáždila v podkrovním bytě a napjatě naslouchá rozhovoru ze společenské místnosti. (118.) Je odpoledne, Jurek Walter dlouhými kroky kluše na běžeckém pásu a těžce zhluboka a oddychuje. (119.) Tajná skupina Athéna Promachos se jako obvykle nachází v podkrovním bytě na Röstrandské ulici a napjatě poslouchá rozhovoru Sagy Bauerové s Jurkem Walterem. (120.) Jurek dusá dlouhými kroky po trenažéru, zdá se, že opět nabyl sil. (121.) Jurek vypne běžecký pás a dlouho s úsměvem oddychuje. (122.) Je teprve pět hodin ráno, ale tajná vyšetřovací skupina Athéna Promachos je již v plné polní. (123.) Johan Jönson se nakloní k monitoru, kurzor rychle kmitá po displeji mezi řádky graficky zobrazených akustických vln. (124.) Johan Jönson stiskne rty a se sveřepým výrazem připomínajícím Augusta Strindberga přelétne očima patnáct audiodiagramů. (132.) Dnes je Saga v obývacím pokoji první. (133.) Situace v obývacím pokoji se nečekaně vyhrotila. (134.)  Saze tluče srdce jako zvon. (135.) Světla na stropě zhasnou. (137.) Saga se na mladého lékaře usměje a očima ho drží v šachu, dokud nedostane svůj kalíšek. (142.) Lékařova noční návštěva vyvolala v Saze stejně nepříjemný pocit, jaký v člověku budí vydatný noční déšť, který tluče do oken, a ačkoli sklem do bytu nepronikne,přesto všechny znervózňuje. (143.) Saga se obává, aby Jurek neslyšel, jak hlasitě jí buší srdce. (144.) Saga strne jako zasažená bleskem, krátce pravidelně dýchá a ze všech sil se snaží nedat najevo své pocity. (146.) Saga neklidně přechází po cele, v kapse mačká drobný balíček, který našla u Bernieho. (156.) Saga pod rouškou tmy ukryje pilulku do boty a pak si lehne do postele. (159.) Saga se znovu pokusí vyvléknou pravé zápěstí z manžety, ale nedokáže to.

(160.) Saga vyběhne z pokoje s pocitem naprosté vnitřní prázdnoty. (171.) Saga dorazí k panskému sídlu dlouho před úsvitem. (172.) Saga stojí u kuchyňského stolu, srká silnou vřelou kávu a hledí na špaletové okno, na dvojitý blyskotavý odraz hořících svíček. (174.) Saga s pistolí v ruce propátrává všechny kouty a prosmýkne se chodbou ke schodišti v hale. (176.) Saga se vyplíží po širokém schodišti do horního patra a proběhne pustými sály. (178.) Sagu probudí pramínky krve, které jí stékají do očí. (180.) Saga zprudka trhne komodou a odtáhne ji několik centimetrů od stěny. (182.) Saga namíří z okna pistoli a vtom v mihotavých záblescích uvidí Reidara Frosta. (183.) Záchranka odvezla Sagu do danderydské nemocnice, kde se jí okamžitě ujali lékaři a důkladně ji vyšetřili.

(Epilog) O dva dny později kráčí Saga Bauerová zasněženým Radničním parkem k hlavní kanceláři bezpečností policie. Saga s Corinne vystoupí z výtahu a společně kráčejí ke dveřím šéfovy velké pracovny, kde ji čekají Nathan Pollock, Carlos Eliasson a Verner Zandén. Saga vyjde z vestibulu metra do bílé chumelenice a ihned si všimne, že mlžný opar tu a tam protínají ostré paprsky. Saga se posadí na zasněženou lavičku v parku, vytáhne z kapsy mobil a zavolá Nälenovi. Saga čeká v recepci Karolínské nemocnice.

Zakoupit knihu na eshopu nakladatelství HOST

About The Author

LuBy :-o:-O:)

Od raného mládí jsem toužila stát se profesionální čtenářkou knih. Záviděla jsem všem knihkupcům a knihovníkům, že si „mohou v pracovní době číst“. Kniha měla přede vším přednost – bavila mě, pohlcoval mě, poučovala mě, okouzlovala mě. K mému smutku jsem ji ovšem s přibývajícím věkem a povinnostmi musela opouštět čím dál častěji. Dnes je pro mě setkávání s knihou svátkem a velmi příjemným vytržením z každodenních povinností. Profesionální čtenářkou jsem se nestala.