Select Page

Citový podzim

Autor: Mons Kallentoft
Dílo: Podzimní vražda
Žánr: Detektivní román
Nakladatelství: Host

Citový podzim jako název je z mého hlediska zvolen ze tří důvodů. Samozřejmě každá kniha by u čtenáře měla vyvolat nějaké pocity. Dále názvem mé recenze odkazuji i k názvu knihy Podzimní vražda. Na podzim totiž bohužel mnoho lidí kromě dobrých pocitů zažívá i ty špatné, skepsi, depresi, smutek a další, navíc častěji než jindy v roce. Třetím důvodem k názvu recenze budiž to, že zrovna Kallentoft asi nejvíce ze současných autorů severské krimi zapojuje do díla pocity.

Nyní už přejděme k příběhu z knihy. Co si tedy pro nás ve třetím díle série s Malin Forsovou autor připravil?

Déšť smáčí zámek Skogså u Linköpingu. Ve vodním příkopu u zámku plave tělo. Obětí je bohatý právník a nový majitel zámku Jerry Petterson. Inspektorka Forsová brzy začne podezřívat předchozí majitele zámku, aristokraty, kteří jistě nemají radost z toho, že museli prodat rodinný majetek. Mohl to ale být motiv k vraždě? A jaké další zlé síly se probudily na pláních Östgötalandu? A kdo byl ve skutečnosti Jerry Petterson, muž, který se skrýval za svými miliony, drahými obleky a sbírkou obrazů?

Určitě znáte slovní spojení do třetice nejlépe. Tak zde to neplatí, alespoň z mého pohledu. Osobně mi totiž třetí díl této série přijde zatím nejslabší. Musím velice pochválit dílo jako celek v oblasti atmosféry a toho, jak na mě vlastně zapůsobilo. Musím uznat, že jak jsem psal výše o podzimu a pocitech, tak přesně takové pocity se dostavily. Naštěstí ne přímo u mě, ale obecně. Najednou jsem řešil, jak velká propast ve světě je mezi bohatými a chudými, zda jsou peníze opravdu takovou metlou i spásou lidstva zároveň, zda jsou někteří lidé opravdu tak krutí, či hodní. Jací jsou lidé vlastně ve své podstatě? Vyrojilo se mnoho otázek a odpovědi na ně v mé hlavě byly jako podzimní počasí. Tedy vítr, chlad, déšť, blátivo, prostě nic moc, místy se ale objevilo slunečno a krásné podzimní barvy. V tomhle tedy musím autora hodně pochválit, jelikož mně hezky zamotal hlavu. Z postav opět vyzdvihnu tu hlavní. Inspektorka Forsová je vlastně slon v porcelánu. I přesto, že si často sama šlape po štěstí, a mnohdy až nechápete, co to do ní zase vjelo, tak současně berete v potaz to, že se musí potýkat se svými démony a boj s nimi není záležitostí okamžiku. Jednoduše řečeno této velice zvláštní postavě fandíte. Co se týče postav z vrstvy šlechty či bohatých, tak ty už mně nepřišly tak zajímavé, mnohdy i nudily. Bohužel někdy nudila i samotná kniha a ani mně ve výsledku nepřišla moc napínavá. Dokonce jsem v ní našel i pár hluchých míst. I v Podzimní vraždě najdete pasáže, ve kterých mluví mrtví. Ne, že by mně to zde úplně vadilo, ale chvílemi mně přišlo, že se promluvy mrtvých objevily v nesprávný moment a pokud se to tak dá říct, tak snad byly i zcestné. Bohužel musím přiznat, že se se příběh chvílemi i trochu táhne. Nakonec ještě rozsah knihy. I zde se dočkáme klasiky (431 stran).

Na úplný závěr pak dodávám své procentuální hodnocení. Zde to bude 70 %. Bohužel pro mě suverénně nejslabší díl, a to i po přečtení 4. až 6. dílu této série.

 

 

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.