Select Page

Dámy v ringu

Autoři: Sara Bladelová vs. Nairi Nahapétian
Díla: Jen jeden život vs. Poslední píseň z Isfahánu
Žánr: oboje detektivní román
Nakladatelství: oboje Host

Přemýšlel jsem, co nového vymyslet pro školní blok. Chtěl jsem, aby to bylo zajímavé. Nakonec mě napadlo sepsat ,,knižní duely“. Ve zkratce se vlastně bude jednat o porovnání dvou knih, z nichž jedna z něj vyjde lépe a druhá hůře. Snad se vám tedy tento nápad zalíbí. Jelikož dámy mají dostat přednost, tak právě v prvním knižním duelu se utkají dvě autorky detektivek.

Jen jeden život

Inspektorka Ricková vyšetřuje smrt mladé imigrantky z Jordánska. Ve hře je vražda z rodinné cti a další mrtvé přibývají.

Za velký plus považuji, že autorka se na imigranty nedívá jen černobíle. Pochvalu si určitě zaslouží i sepsání vztahů mezi postavami. Autorka tu ale místy až moc tlačí na pilu, a tak by bylo lepší v tomhle občas ubrat. Mínusem je pak přemíra postav a místy nemastný neslaný autorčin styl psaní. Čtenáři může vadit i tendence příběhu k jakési monotónnosti. Absence nějakého toho většího napětí rovněž zamrzí. Čtení knihy vám nezabere moc času (336 stran) a ještě dalším plusem je i to, že autorka dokáže vraha zatajit až do samotného závěru. Můžete tak hádat, kdo jím je. Ve své recenzi jsem pak knize udělil 60 %.

Poslední píseň z Isfahánu

V Íránu nesmějí ženy zpívat na veřejnosti. I proto odtud Roxana utekla. Přesto se po letech vrací do svého rodného Isfahánu, aby zde zazpívala svůj poslední koncert. Je však zabita. U jejího těla se najdou hedvábné tulipány. Ty fungují jako symbol mučedníků revoluce. Nad její smrtí začne uvažovat její přítelkyně Mona. Mezitím je zabita další zpěvačka. Řádí tu snad masový vrah? V tu chvíli přichází na scénu Narek, mladý novinář, který sice z Íránu pochází, ale vyrostl ve Francii. Dostane za úkol o těchto případech napsat. Spolu s Monou tak začnou objevovat nečekaně temný příběh, ve kterém má své slovo možná i politika.

Hlavním plusem této knihy je prostředí. Rozhodně se jedná o vítanou změnu oproti chladnému severu či depresivnímu anglickému prostředí. Celé to působí exoticky. Bodejť by také ne, když se děj odehrává na jiném světadíle. Myslím si, že z knihy úplně čiší ten arabský svět a vám tak na mysli vytanou zahalené ženy, obrovské teplo, mešity a třeba i pita chléb. Skvěle je prostředí sepsáno i z hlediska toho, kdo je vlastně u moci a co si spíše ženy nemohou dovolit, než mohou. Trochu to působí, že jsou vězenkyněmi ve své vlastní zemi. Dalším skvělým artiklem tohoto díla jsou postavy. Ty autorka sepsala velice uvěřitelně a dokážou zaujmout. Příběh je celkově zajímavý a je hlavně řádně ukončen. Přečtete ho opravdu za chviličku (216 stran). Navíc nechybí ani napětí. Ve své recenzi jsem knihu ohodnotil 80 %.

Suma sumárum

Obě knihy jsou vesměs krátké detektivky zabývající se vraždami žen arabského původu. Děj Bladelové se odehrává v Dánsku a Nahapétianové v Íránu. Nakonec z těchto dvou doporučuju Poslední píseň z Isfahánu. Už jenom kvůli tomu prostředí, které víc exotické a dle mého lépe sepsané. I postavy zde mně přijdou sympatičtější. Vítězí i samotný příběh, který je dle mého lépe zvládnutý. Děj tu není vyjádřen tak nezúčastněně jako u Jen jednoho života. I napětí se víc dočkáte u Nahapétianové. Mohu na závěr říct, že Poslední píseň z Isfahánu patří mezi mé nejoblíbenější detektivky napsané ženou. A to moc oblíbených detektivek od žen nemám. Holt autorky to v tomhle žánru mezi muži mají docela těžké. Nicméně Nahapétianová tu směle obstála a klidně bych si od ní přečetl další knihu.

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.