Select Page

Furioso příběh

Autor: Carin Bartosch Edström
Dílo: Furioso
Žánr: Detektivní román
Nakladatelství: Host

Ženské smyčcové kvarteto se připravuje na cestu na odlehlý švédský ostrov, kde chce nahrát nové album. Jejich šéfku však postihne náhlé zranění ruky, kvůli kterému nemůže hrát. Ve snaze zachránit projekt tak vyšle jako náhradu za sebe houslistu Raoula Liebeskinda. Ten však má za sebou barvitou minulost plnou dostaveníček a vášnivých vztahů s ostatními členkami kvarteta. Na ostrově tudíž začnou ožívat staré lásky, viny, touhy ale i nenávisti. Když na scénu vstupuje komisařka Ebba Schröderová, je jí jasné, že vyřešit případ vraždy, v níž hraje roli odhalená tajemství, temné pohnutky i břemeno viny, nebude vůbec lehký úkol.

Konečně, konečně a ještě jednou konečně. Zatleskejme a přivítejme komisařku. Možná se vám to zdá jako malichernost, ale vlastně se jedná o první komisařku, kterou jsem alespoň já u novodobé krimi literatury objevil. Samozřejmě ale nemám přečtenou všechnu krimi, tak snad na další komisařku ještě někde narazím. Jako by i v knihách doposud vládl onen jasný patriarchální řád a i u samotných autorek detektivek jsme se dočkali maximálně kriminální inspektorky. Přitom proč by nemohla být hlavní ženská postava či nějaká postava komisařkou jako třeba zde? Nicméně to je jen takový můj malý poznatek.

Chválím i použití motivu hudby. Hudba a knihy jsou kultura, tak proč je nějak nespojit dohromady. Zatím se tak v rámci současné krimi literatury stalo pouze třikrát. Motiv hudby se objevil zatím jen v Paganiniho smlouvě, Partituře smrti a zde. Nutno dodat, že zde to příběhu rozhodně pomohlo vytvořit něco zajímavého a sepsáno to bylo dle mě také velice kvalitně. Furioso v překladu znamená bouřlivě či divoce. Je však takový i příběh v knize? Z větší části se dá říci, že ano. Nebo v něm alespoň najdete bouřlivý a divoký vztahový propletenec postav. Nicméně v této sféře mně přišlo, že jsem narazil i na pár kýčovitých věcí. Samotné postavy autorka sepsala mnohdy velice zajímavě a je vidět, že si na nich dala záležet. Plusem je i to, že skoro do poslední chvíle nevíte, kdo je vrahem. Autorka si s vámi hraje. Do děje totiž vkládá různé indicie, díky nimž si myslíte, že už jste poznali vraha, ale ono tomu tak nakonec není. Nechybí ani očekávané napětí. Já osobně bych ho ale snesl v příběhu více. Rozsahově se pak jedná o trošku delší verzi detektivek, než jsme možná zvyklí. Není to však nic hrozného (551 stran). Musím napsat, že kniha mnohdy i dějově překvapí, ale bohužel se v ní najde i pár hluchých či nezáživných míst.

Celkově vzato se jedná spíše o dobrou krimi s velice zajímavým a neokoukaným námětem. Knize pak uděluji 75 %.

 

 

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.