Select Page

Pád z vrcholu

Autor: Michael Hjorth, Hans Rosenfeldt
Dílo: Učedník
Žánr: Detektivní román
Nakladatelství: Host

Sebastian Bergman znovu objevuje smysl svého života. Zjistil, že má dospělou dceru Vanju. Jeho situace je však složitá. Vanja je totiž jednou z nejlepších policistek v zemi a pracuje v celostátní komisi pro vyšetřování vražd, v níž dříve působil i Sebastian. Samotného Sebastiana pak z duše nenávidí. Ten proto řeší dilema, zda jí má říct, že je  jeho dcera, nebo si toto tajemství má navždy nechat pro sebe.  Mezitím Vanju tajně sleduje. Uvědomí si ale, že jediná možnost, jak se k ní dostat blíž, je být opět ve vyšetřovacím týmu. Vyšetřovatelé se právě snaží dopadnout pachatele několika brutálních vražd, jež ve všem připomínají vraždy Edwarda Hindeho, kterého sám Sebastian dostal za mříže. Jako nepopíratelný odborník na Hindeho se tak Sebastian znovu stává členem vyšetřovací komise. Brzy však pozná, že se sérií vražd je spjato mnohem víc, než si myslel, a ocitne se pouhý krůček od toho, aby navždy ztratil i svou druhou dceru.

Přesně o tomto pojednává druhý díl kriminální série autorského dua Hjorth, Rosenfeldt. Ve světě slaví u čtenářů pokračování této kriminální série úspěchy. Bohužel u mě tomu tak není. Proto také ten nadpis: Pád z vrcholu. Musím uznat, že první díl z této série se mně hodně líbil. Bylo to něco nového a přiznávám, že kvalitního. I proto jsem měl možná na pokračování této série velké nároky. Ty se však ani zdaleka nesplnily. Prvotní problém byl ten, že mě kniha snad celých 100 stran nedokázala pořádně upoutat, ba naopak mě nudila. Až otráveně jsem otáčel stránku za stránkou a čekal, kdy se to pořádně ,,rozjede“. A to u knihy, která má 544 stran, tudíž je to kapánek rozsáhlejší čtivo, asi není úplně ideální. Dále jsem zjistil, že jsem čtenář, co si potřebuje vytvořit nějaký vztah k postavám. Zrovna zde se to ale nepovedlo, a to přímo u hlavní postavy. To byla tedy další věc, co mně kazila požitek ze čtení. Na jednu stranu musím uznat, že Sebastian Bergman je právě díky jeho činům velice originální a nepředvídatelný, což je plus. Na stranu druhou, když ho v jeden moment v mysli berete jako hrdinu a chcete mu uznale poplácat po ramenou a za pár sekund mu nafackovat a myslet si o něm, že odpornější individuum jste už dlouho neviděli, tak nevíte, co si o tom máte myslet, minimálně v tom máte guláš. V prvním díle mně právě tohle přišlo originální a myslel jsem si, že si vztah k  postavě vytvořím v dalších dílech série, bohužel se tak nestalo. Osobně mně také vadilo, že když Sebastian zrovna řeší, jak se ke své dceři dostat, tak se objeví vraždy, co připomínají práci vraha, kterého zrovna on dostal za mříže. Jistě, v životě je plno náhod, ale tohle už mně přišlo takové do očí bijící. Nicméně dokázal bych se od toho s přivřenýma očima oprostit, ovšem pak je tu ještě stalking vlastní dcery. Ze začátku vám to možná přijde úsměvné, ale po chvíli smutné až otravné.  Další postavy jinak chvílemi i bavily, či alespoň zaujaly, takže tady vidím plus. Mínus však vidím v závěru, který je dle mého názoru moc rychle za vámi, třeba zrovna na úkor nudného začátku, o němž jsem psal výše. Samozřejmě tu jinak najdete napětí, ale myslím si, že klidně mohlo a snad i mělo přijít v příběhu mnohem dřív. Celkově tedy tuto knihu hodnotím 55 % a doufám, že třetí a další díly této série mě snad zaujmou a budou se mi líbit stejně jako její první díl.

 

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.