Select Page

Za hranicemi se dějí věci

Autoři: Paulus Hochgatterer vs. Jan Seghers
Díla: série s psychiatrem Hornem a komisařem Kovacsem vs. série s komisařem Marthalerem
Žánr: detektivní romány
Nakladatelství: Host

Byť momentálně světu na poli krimi literatury vládne hlavně Skandinávie, tak i doslova u nás za hranicemi (Rakousko a Německo) píší autoři tento žánr a v jejich knihách se tak mnohdy dějí zajímavé věci. Já si pro vás vybral do svého knižního duelu autory Hochgatterera a Segherse.

Paulus Hochgatterer a jeho série

Na první pohled je vidět, že Hochgatterera v psaní ovlivnila jeho další profese. Není totiž jen spisovatel, ale také dětský psychiatr. Často tak píše na téma psychicky narušených jedinců a ztroskotanců. A právě toho psycha je na můj vkus v této sérii až moc, ale každý máme jiný vkus, a tak někdo jiný může říct, že ho tam bylo málo. V jeho sérii se například objevuje: psychopatický otec brutálně zmlátí svou jeden a půlroční dceru, benediktínský farář slyší hlasy, které nemají s Bohem nic společného, pošťák v důchodu myslící na sebevraždu nebo matka, co věří, že její novorozeně je ďábel. Plus ještě někdo přejede hlavu starému muži. Tyto podivnosti najdeme v knize Sladkost života. Naproti tomu v knize Dům s matracemi nás čeká následující: z lešení skočí mladý muž a na policii přivedou podivně zmlácené dítě.

Byť se jedná o rozhodně zajímavý výčet podivností, tak obě dvě knihy mě svým příběhem nudily a měly v ději plno zbytečných odboček. Nemohu pochválit ani postavy. Dokonce jsem měl pocit, jako by si na nich pomalu ani autor nedal záležet a sepsal je kolikrát tak jakoby halabala. Rozsahově jsou pak obě knihy docela krátké (256 stran a 250 stran). Po chvíli čtení těchto knih mě začala vadit i tížívá atmosféra, která z obou knih vyzařuje.

Za sebe tak musím napsat, že tato série je svým způsobem divná až moc a celkově, alespoň dle mě, není dobrá a osobně ji nedoporučuji číst.

Jan Seghers a jeho série

Jak jsem dílo předešlého autora hanobil, tak tady naopak budu chválit.

Detektivní série s komisařem Marthalerem má už 5 dílů a nutno říct, že se jako celek povedla. Osobně se mi nejvíc líbil hned první díl (Spis Rosenherzová) a nejméně pak naopak poslední díl (Spiknutí Starmoney). Seghers je označován za německého Mankella a něco na tom asi bude. Jeho styl psaní je velice podobný právě Mankellovi. Samotná postava komisaře Marthalera je velice sympatická a i ostatní stále postavy minimálně zaujmou. Kriminální zápletky jsou zajímavé a troufám si tvrdit, že dobře zpracované. Rozsahově pak všechny díly ze série zapadají do klasického rozsahu počtu stránek (380 až 400 stran). Nutno podotknout, že není radno čekat nějakou akční napínavou jízdu, nicméně nudit vás tato série také nebude.

Suma sumárum

U mě je vítěz jasný. Rozhodně doporučuji přečíst si sérii od Jana Segherse a naopak sérii od Pauluse Hochgatterera se vyhnout. Na můj vkus je až moc bláznivá a místy i nudí. Naopak Seghersovo dílo je příjemné detektivní počtení, do kterého se vcelku i můžete vžít, jelikož se odehrává v Německu, což je země nám svým způsobem dosti blízká.

About The Author

Martin Klíma

Můj osobní názor na čtení knih je takový, že beru knihy jako nový další svět. Svět který objevujeme, ale někteří z nás se do něj i velice rádi vracejí. Jako první mě doslova a do písmene uchvátilo dílo Petr a Lucie od Romaina Rollanda. Po jeho přečtení jsem začal opravdu každý den číst. Momentálně jsem se zamiloval do severských detektivek. Z nich mám nejradši ty od Larse Keplera, Stiega Larssona, Henninga Mankella či Karin Fossumové. Z děl od českých autorů mám velmi rád tituly Sněžím od Pavla Kohouta a Tichou poštu od Jiřího Stránského.