Select Page

Jsme přece sestry

Jsme přece sestry

Jsme přece sestry – Anne Gesthuysenová

Na Tellemannově statku probíhají přípravy na oslavu narozenin. Chystá ji Katty pro svou nejstarší sestru Gertrudu, která oslaví sté narozeniny. Zároveň jí chce nabídnout, aby se za ní přestěhovala, že se o ni bude starat. Ví, že to sestra odmítne, připadá si samostatná i v tomto pokročilém věku. Katty spoléhá, že jí pomůže starší sestra Paula. Má takový dar, že se snaží sestry usměrnit a udobřit, když se začnou hašteřit.

Gertruda přijíždí na statek, ale jen vejde, už se jí něco nelíbí. Tuší, že se na ni sestry domluvily a to ji zlobí. Ona je ta nejstarší, vždy jim velela a ony poslouchaly. Snad si nemyslí, že teď bude ona poslouchat je. To ani náhodou. Ostatně na statek nemá zrovna milé vzpomínky. Jako mladá děvčata tu bydlela, nejdéle Katty, která tu taky zůstala. Ani děti jí nebyly dopřány, jediná Paula má dvě děti a je rozvedená.

Pobyt na statku, kde to tak dobře znají, vyvolává vzpomínky. Život za války nebyl jednoduchý a hlavně byl velmi smutný. Každé zasáhl do života bolestným způsobem a takové rány zůstanou v srdci, nejde se jich zbavit. Všem třem sestrám probíhá hlavou celý život a je čas si některé věci vyříkat a vyjasnit. Ať mají, jak se říká, čistý stůl. Jenže Gertruda cítí vůči Katty celoživotní křivdu a není snadné se jí zbavit. Oslava je v ohrožení a Paula se snaží sestry udobřit. Jestli se to povede, tím si není vůbec jistá.

Román jsem četla s velkým zaujetím. Je napsán podle skutečné historie jedné rodiny. Vzpomínky na válku jsou smutné a těžko si je umíme představit. Zasáhly do života všem lidem, kteří v té době žili, a je nemožné se jich zbavit. Každá kapitola má svůj název a střídá se současnost a období války. V ději se dobře orientuje, postavy nám utkví v paměti.

Obal knihy mi připomíná pohled do kuchyně mojí babičky. Tři porcelánové hrníčky s motivem odlétajících vlaštovek. A před tím prvním leží pírko, které jakoby se zrovna sneslo na stůl. Nad hrníčky je název a celkově to působí tak příjemně.

Knihu bych doporučila spíše pokročilejším čtenářům, kteří mají rádi vzpomínky na dobu minulou a také krutou. Sestry se narodily v devatenáctém století, žily, milovaly, smály se a trpěly ve dvacátém, a zemřely v jednadvacátém století. Je to portrét celého století. Vřele doporučuji.

 

About The Author