Select Page

Holka na zabití, nebo dáma na Hradě?

Holka na zabití, nebo dáma na Hradě?

Když jsem si prohlížela dostupnou nabídku knih, na které by se dala napsat recenze, zaujal mě titul DAGMAR – ŽENA VELKÉHO MUŽE. Kniha o ženě, ze které jsem vždycky měla dobrý pocit, když jsem ji viděla na televizní obrazovce. Chtěla jsem proto vědět, jestli moje vnímání není jen ovlivněno tím, jaké herecké role si vyzkoušela, či jak ji televize prezentuje coby paní prezidentovou. Proto jsem doufala, že se o ní něco dozvím z jakési osobnější stránky.

Množstvím informací jsem rozhodně nebyla zklamaná. Kromě jiného jsem se dočetla, že paní Havlová bydlela v dětství v Brně-Židenicích.

Knihu také provázejí slova významných světových osobností, jako je například Federico Fellini (italský režisér).

Určitě jste několikrát slyšeli o srovnávání herečky Dagmar Havlové s Dagmar Havlovou coby první dámou. Nepředpokládala jsem, že zjistím, která z těchto dvou tváří jedné ženy je lepší, jestli ztřeštěná holka z českých komedií, nebo dáma s noblesou. Spíše jsem si ráda početla o počátku její herecké kariéry a vůbec o jejích významných životních momentech. Třeba o tom, jak díky své bojovnosti zachránila svému muži život, přestože to znamenalo postavit se lékařům.

Jako velké plus jsem vnímala také to, že se v této knize objevila i kapitola o Václavu Havlovi a jeho první ženě Olze. Mé znalosti o těchto postavách byly spíše okrajové, ale teď už vím více.

Nadšená jsem byla z fotografií. Jen jich bylo poměrně málo a navíc se některé opakovaly.

Také se mi v několika případech úplně nelíbila formulace vět, ale to může být subjektivní pocit.

Troufám si říct, že jsem paní Havlovou více poznala a k tomu se dozvěděla několik podstatných informací o historii naší republiky. Pokud si chcete přečíst životopis někoho známého, nemůžete v tomto případě udělat chybu a k tomu se i zasmějete.

Zakoupit knihu v eshopu KNIHCENTRUM

About The Author

Lenka Nováková

Jmenuji se Lenka Nováková a přátelé mi říkají nejčastěji Leňa. Je mi 18 let a mám velmi ráda knihy, divadlo, focení, hudbu a své přátele. Nejraději čtu asi českou literaturu a předlohy k filmům nebo seriálům. Nesoutěžím ale o nejvyšší počet přečtených knížek. Čtu, když vím, že se opravdu ponořím do děje a něco mi to v tu chvíli dá. Taky občas píšu nějakou svou tvorbu do šuplíku. Náměty čerpám ze snů, vzpomínek, nebo okamžitých nápadů.