Select Page

Daleko za hranicemi šílenství

Asylum
Madeleine Roux

Asylum autorky Madeleine Roux je kniha, která se čtenáři dostane pod kůži. Nelze ji označit přímo za horor, protože krve v ní příliš neteče (k mé úlevě), správné označení by tedy asi bylo mysteriózní. Oficiální anotaci a popis děje není problém si někde najít, proto jen stručně. Daniel Crawford je mladý chlapec s láskou ke studiu a nemůže se dočkat, až nastoupí na tábor pro podobně nadšené studenty. Po příjezdu je ubytován je ve zrekonstruované budově někdejšího ústavu pro choromyslné, který ovšem stále skrývá svá temná tajemství za nepříliš spolehlivým zámkem. Daniel se svými kamarády se rozhodne tato tajemství odhalit a postupem času se stále více a více zamotává do temné historie ústavu. Naráží na prapodivné náhody a ty ho nutí uvažovat nad tím, jak je hranice mezi šílenstvím a zdravým rozumem vlastně tenká…

V začátcích na mě kniha až takový dojem neudělala, nic převratného se neděje, stále jen vypravování o běžných problémech mladého nepříliš sociálně zdatného chlapce, který si chce najít přátele a dívku a jen jakoby mimochodem občas narazí na něco divného. Je to tak nenápadné, že ke konci čtenář ani nepochopí, jak se to po poklidném začátku mohlo tak změnit, jak mohl být vlastně vtažen do těch bizarních skutečností, aniž by si všiml, kdy k tomu došlo.

Knihu doprovází spousta fotografií z prostředí skutečných ústavů, tak mistrně upravených, že jsou ponuré až na samé hranice snesitelnosti. Čekala jsem, že narazím na více detailů o tom, co se s pacienty dělo, ale až na pár zmínek zůstává vše zamlčeno. Není až tak těžké vypátrat metody, kterými byli dříve psychicky nemocní léčeni. Nic pro slabé povahy. A fotografie mluví za vše. Jen ten dojem, že mi vlastně nic nebylo sděleno, že vše zůstává mezi řádky, nedokážu setřást. Zůstalo toho tolik neobjeveného a pod povrchem, v závěru nejsme pravdě o moc víc než na začátku… temná tajemství zůstávají skrytá pod vrstvou prachu. Budou vůbec někdy odhalena?

Občas mě iritovala donebevolající hloupost postav, které s klidem nabíhají do nebezpečných situací (smutné klišé hororů), ale jinak není až tolik co vytknout. Těžko říct, jestli je to román dobrý nebo špatný. Je čtivý. Dokáže vyvolat dojem a emoce, které nejspíš vyvolat má. A pak záleží jen na tom, jaké emoce očekáváte. Pro někoho nepřijdou žádné, pro někoho negativní nebo alespoň znepokojivé, ale nic pozitivního. Takže ano, nejspíše je to dobrá kniha, dobrá ovšem často neznamená veselá. Chcete-li něco, co vás bude strašit ještě den poté, směle se začtěte.

zakoupit Jota

About The Author

Nerisa Žůrková

Čtu vlastně už od malička, začalo to encyklopediemi a naučnou literaturou o starověkých civilizacích, především Egyptě, pak se přidaly historické romány z knihovny mé matky a později, to už jsem byla na druhém stupni ZŠ, mi učarovalo fantasy. Od té doby čtu všechno možné i nemožné tohoto žánru, snad jen stále přibývající knihy o upírech mě nechávají chladnou. Mezi mé oblíbené autory patří třeba John Flanagan, Christopher Paolini, Cassandra Clare... a spousty dalších. Ještě před pár lety jsem přečetla tak knihu denně, takže si je ani nemůžu všechny pamatovat.