Select Page

Na slovíčko s Janem Němcem

Na slovíčko s Janem Němcem

[author] [author_image timthumb=’on‘]http://blok.ssknih.cz/wp-content/uploads/2014/08/jan-němec.jpg[/author_image] [author_info]Jan Němec (nar. 1981 v Brně) Český spisovatel, redaktor časopisu Host, přispěvatel časopisu Respekt, dramaturg televizního pořadu U zavěšené knihy, autor básní a povídek. V roce 2003 vydal román Dějiny světla. [/author_info] [/author]

    1. Jak se vám jako začínajícímu autorovi podařilo prosadit se ve světě literatury?

Literatura je vcelku pomalá oblast. Na druhou stranu, životnost spisovatele je celkem slušná. Když takoví baleťáci končí, my začínáme. Takže to samozřejmě bylo krok za krokem.

    1. Máte nějaké přátele z oblasti literatury, kteří vás ovlivňují? Jaký vliv na vás má tvorba vašeho otce? Jaký máte mezi sebou vztah?

Otec má na člověka vždy vliv, ať už dobrý nebo špatný, a to ani nemusí tvořit. S tátou se respektujeme, ale nemohu říct, že bych se učil psát z jeho knih. Ne že by to neuměl, ale příbuzenství ve světě literatury nesledují ta pokrevní.

    1. Už za svůj první román jste dostal významné literární ocenění. Překvapilo vás to?

Člověk nemůže být zaskočen úspěchem. To samozřejmě říkám trochu s nadsázku, ale zároveň upřímně. Spisovatel většinou ví, co napsal, a dá se očekávat, že si toho všimne i někdo jiný. Obecně řečeno, člověk má být pokorný, když tvoří, ale před lidmi ať projevuje spíš hrdost.

    1. Váš román Dějiny světla je napsán v netradiční du-formě. Co vás k tomu vedlo?

Zdá se mi to živé, celá ta kniha je vlastně takový rozhovor na pěti stech stranách. Jen není na začátku jasné mezi kým: Mezi autorem a postavou? Nebo je tím oslovovaným hlavně čtenář? Nebo je to ještě jinak? To se ukáže až v závěru a je to vlastně součást pointy…

    1. Jak vás napadlo psát právě o fotografu Drtikolovi?

Přilákala mě k němu symbolika světla: první část života strávil jako umělecký fotograf, náruživě pracoval s vnějším světlem, které – jak říkal – stvořilo fotografii. Na přelomu století studoval v Mnichově, v té době to bylo centrum secese a ta opět byla mimo jiné stylem světla. Později se stal světově známým tvůrcem aktů. Ve druhé polovině dvacátých let se však ponořil do sebe a objevil světlo vnitřní, odvrátil se od světa, odešel do ústraní a dožil jako duchovní učitel. Je to zajímavý, ve více ohledech dost nečeský osud.

    1. Autoři mají při psaní různé zvyky a rituály. Za jakých okolností se vám nejlépe píše? Kdy a kde obvykle píšete?

Zrovna včera jsem se na internetu díval na nějakou galerii spisovatelských studií – nejlepší je dům zavěšený na stromě. Ale já si nemůžu stěžovat. Mám malý atelier v Poličce na českomoravské vrchovině, kde obvykle píšu. Je tam dokonalé ticho a v noci absolutní tma.

    1. Čeho chcete svojí tvorbou dosáhnout?

Každá kniha je určitý existenciální projekt. Člověk díky psaní prozkoumá věci, ke kterým by se jinak nedostal, protože by neměl tu vůli. A pak jsou samozřejmě také praktické cíle toho typu, že by bylo příjemné dokázat se živit jen psaním. Ale to je v Čechách poměrně obtížné.

    1. Dostal jste někdy nabídku k vydání překladu vašeho díla v zahraničí, např. v anglicky mluvící zemi?

Dějiny světla se postupně budou překládat do několika jazyků. Ale angličtina mezi nimi zatím není. Angloamerický trh je ještě víc přesycený než ten náš a do angličtiny se přirozeně překládá daleko méně než z angličtiny.

    1. Máte už vlastní rodinu? Podporuje vás v psaní?

Rodinu ne, ale přítelkyně musí mít pochopení, že psaní je často osamělá činnost. To bylo vidět i na těch shora zmíněných studiích – vždy stály někde stranou, v přírodě nebo dokonce na odlehlém útesu.

  1. Snil jste vždy o kariéře spisovatele?

O kariéře spisovatele snad ani ne, ale o psaní knih ano. Některé věci nelze říct jinak, než že napíšete povídku nebo román. Budu rád, když si to zkusíte ověřit třeba právě na Dějinách světla.

About The Author