Select Page

Na slovíčko s Janou Soukupovou

Na slovíčko s Janou Soukupovou

Být svobodný a vzdělaný

Od dvaceti let začala psát do Brněnského Večerníku, později do samizdatového Hosta, u jehož zrodu stála. V prosinci 1989 spoluzaložila první nezávislé Moravské noviny, později vedla několik dalších moravských periodik a poté pracovala jako ředitelka nakladatelství Petrov a také jako redaktorka nakladatelství Doplněk. Opět pracovala v několika dalších periodicích a nyní v brněnské a jihomoravské příloze MF DNES píše především rozhovory a články o kultuře a historii Brna. Vydala sbírku básní a podle seriálů v MF DNES jí vyšly knihy Nepoddajní o jihomoravských disidentech v 70. a 80. letech 20. století a vloni také Štatl za Husáka o životě v normalizačním Brně.

1. Co jste studovala a jak jste se k novinám dostala?

Nestudovala jsem nic „novinářského“, jen gymnázium s experimentální výukou matematiky na třídě kpt. Jaroše a pak pedagogickou školu. Ale do novin jsem psala asi od dvaceti let, kam jen to šlo.  Nebylo to tehdy kupodivu tak těžké.

2. Baví vás vaše práce? V čem vidíte její pozitiva?

Novinařina, jak ji můžu dělat já – že si témata vlastně sama určuji – mě baví moc. Setkávám se s lidmi, mám možnost okamžitě dát vědět o tom, co mě baví – či trápí, i dnes se mému psaní v novinách dostává ohlasu – a i když ne vždy jen kladného, kupodivu pozitiva i tak převažují.

3. Čtete recenze od jiných autorů? Koho považujete za objektivního a pro kulturu přínosného recenzenta současné doby?

Recenze „odjinud“ se samozřejmě číst snažím, hlavně v největších denících a časopisech. Vážím si postřehů kolegyně Mirky Spáčilové, ráda čtu knižní recenze v Hostu, nejvíc mě oslovuje Jan Němec a výborný je Jan Nejedlý – i vtipný, ale dlouho jsem jeho řádky nikde nečetla. Kvalita recenzí se odvíjí dnes i od periodika, v nichž se objevuje. V tomto smyslu je dnes bezkonkurenční časopis Respekt (pozor, neplést si s Reflexem, který naopak velmi upadl).

4. Jak se díváte na to, že mnohá nakladatelství a divadla mají své vlastní recenzenty?

Myslíte-li spřátelené duše, které do divadel chodí jíst chlebíčky na tiskovky, tak to je samozřejmě úsměvné. Seriózní periodikum takové lidi netiskne, většinou se dnes uplatňují někde na internetu – a divadla pak rádi jejich „recenze“ přetiskují do svých brožur a programů. V MF DNES, kde pracuji, by nikdo takový neměl šanci.

5. Jak vnímáte vztah mezi reklamou a recenzováním?

Mně se nikdy nestalo, že bych musela recenzi jakkoliv upravit podle případné inzerce kdekoliv. A ani nevím, jak se takový vztah praktikuje. Jen si umím představit, že námezdný pisálek se od firmy koupit dá – jenomže to samozřejmě není novinář hodný toho jména.

6. Co vás v poslední době zaujalo z brněnské kultury?

Spolek z Reduty (Mikulášek – Viceníková – Štědroň) odešli bohužel do Prahy, jejich představení v Brně byla skvělá – a to nejen pověstná Korespondence W+V. V muzikálovém Městském divadle Brno je teď fantasticky udělané představení v činohře v režii Mikoláše Tyce Podivný případ se psem podle známé knihy. Exceluje v něm představitel hlavní role – mladý Vojtěch Blahuta. Buranteatr má báječných 39 stupňů s Michalem Isteníkem v hlavní roli, skvělá jsou skoro všechna představení v Divadle Polárka… Je toho víc. A brněnská nakladatelství vydávají kromě nepovedených i ty nejlepší knihy v republice – Druhé město, Host – který má i skvělý literární měsíčník…

7. Která z vámi recenzovaných knih vám uvízla v paměti?

V poslední době jednoznačně Rozpomínky od Milana Uhdeho. Podle mého povinná četba – i když asi pro starší čtenáře.

8. Jak vnímáte kvalitu současných českých překladů zahraniční literatury? Kterou překladatelskou osobnost byste ocenila?

Jsou velké rozdíly, bohužel velmi mnoho překladů špatných. Báječných je několik jmen. Ze starší generace Růžena Ostrá, Stanislava Pošustová, která přeložila Tolkienova Pána prstenů (vyrovná se skoro naprosto famóznímu Františku Vrbovi, který bohužel stihl přeložit jen Hobita). A v Brně máme úžasného Antonína Přidala, jenž si v Panu Kaplanovi od Rostena postavil pomník. Stejně nádherně přeložil i limericky Edwarda Leara.

9. Kolik času zabere napsání běžné recenze ?

Bohužel dnes píšu k nám do MF recenze velmi krátké, zvláště u divadel je to bída – jen pár řádků – ale víc se nevejde, zvláště do celostátního vydání. Takže nepočítám-li tři večery na představeních, pak mám krátkou trojrecenzi i s opravami napsanou za dvě hodiny.

10. Můžete nám na závěr dát několik tipů jak psát recenzi?

Naprosto nejdůležitější je nikomu nepodléhat a hodně hodně číst a chodit do divadla. Být svobodný a vzdělaný a „mít načteno“ a „nakoukáno“. Sama jsem tak postupovala.

About The Author