Select Page

Rozhovor s Martinem Klímou

Otázky pro Martina Klímu:
1. Z Vašich recenzí je zřejmé, že tíhnete především k detektivkám. Co Vás k nim přivedlo, proč jste si je tak oblíbil?
2. Jaký je Váš oblíbený autor?
3. Máte nějakou nejoblíbenější detektivku?
4. V současné době jsou severské detektivky velmi populární. Proč myslíte, že tomu tak je? Co je na nich tak odlišného?
5. Čtete kromě krimi literatury rád i jiné žánry? Jaké?
6. Dokáže Vás četba detektivek ještě v něčem překvapit? Nalézáte v nich stále něco neotřelého?
7. Kolik toho vlastně máte načteno? Máte o tom přehled, vedete si nějaké záznamy? Máte představu o tom, kolik věnujete četbě knih času?
8. Co Vás baví na psaní recenzí?
9. A otázka na závěr: Nechtěl byste sám nějakou detektivku napsat?
1. K detektivkám mě paradoxně přitáhlo zrovna jejich nečtení. Vše začalo tím, že jsem dostal darem trilogii Milénium od Stiega Larssona s věnováním na kterém stálo „Dokud člověk něco nezkusí, tak kolikrát nezjistí, že se z toho třeba vyklube láska na celý život.“ Nakonec se tak skutečno stalo a z detektivek se stala má knižní láska. Oblíbil jsem si je pro tu jejich dynamičnost, ale zároveň i poklidnost (popis života postav, prostředí) a zejména pro to, jak se v nich tyto dva kontrasty dokáží skloubit do jednoho zajímavého celku. Navíc beru detektivky trošku jako „pohádku“ (když je tedy to zlo v nich potrestáno a dobro vítězí) a kdo nemá rád pohádky?
2. Ze severských detektivek mám takovou svou čtyřku nejoblíbenějších, a to: Lars Kepler, Henning Mankell ,Mons Kallentoft, Karin Fossumová. Mimo Skandinávii jde pak o tuto trojici autorů: Jan Seghers, Graham Masterton a Jordi Llobregat.
3. Vyloženě nejoblíbenější detektivku asi nemám, ale kdybych opravdu musel vybrat, tak bych zvolil sérii od Larse Keplera s komisařem Linnou, ovšem vyjma Paganiniho smlouvy.
4. Nejspíš je to celkovým naladěním společnosti na tu krimi vlnu (viz obrovské množství krimi seriálů, filmů atd.). Dále by to mohlo být tím, že severské prostředí k tomuto žánru vcelku sedí. Jinak totiž zásadní odlišnosti od ostatních detektivek nevidím. Ovšem je pravda, že většina severských detektivek vyniká svojí celkovou propracovaností a byť se skvělé detektivky píší po celém světě, tak počtem těch opravdu skvělých detektivek (dle mého názoru) se zbytek autorů těm severským nemůže rovnat.
5. Čtu i jiné žánry. Zamiloval jsem se třeba do knih pro mládež od Carlose Luise Zafóna, které jsou žánrově fantasy literaturou. Mám rád i humornou literaturu, například povídkové knihy od Zdeňka Svěráka jsou báječné. Rád mám také literaturu, ve které se objevují zajímavé životní osudy. Jsou to knihy jako Šest dní hněvu od Gattise, Psí matka od Matessise, Tichá pošta od Stránského, Petr a Lucie od Rollanda, Anna Vickersová od Lewise či Dějiny Španělska od nakladatelství Lidové noviny.

6. Svým způsobem je každá detektivka neotřelá, jelikož se v ní řeší jiný případ či se rozvíjí něco z minula. Celkově mě vždycky překvapuje, co si v dané detektivce autor pro čtenáře přichystal. Takže ano, stále nacházím v detektivkách něco neotřelého.
7. Dle mého účtu v jedné nejmenované knižní databázi mám 462 přečtených knih (určitě jsem si ale na některé knihy z dětství nevzpomněl) a stále jich přibývá a přibývá. Snažím se číst tak dvě a půl hodiny, což mi kupodivu docela i vychází.
8. Na psaní recenzí mě baví ta volnost. Prostě knihu můžu jakkoliv ohodnotit. Dále je to taková zpětná vazba a mnohdy až právě díky psaní recenze zjistím, jak na mě vlastně daná kniha doopravdy zapůsobila. Pomyslná třešnička na dortu je pak vědomí, že svou recenzí mohu někoho ovlivnit k přečtení dané knihy.
9. Už jsem to jednou zkusil, ale dle mého názoru to dopadlo příšerně (její publikování by se rovnalo krutému znesvěcení tohoto skvělého žánru). A hlavně jsem autor píšící do šuplíku, takže vydání knihy se ode mě asi nikdy nedočkáte.

About The Author