Select Page

Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská

Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská

autor a režie: Luboš Balák

herci: Tomáš Matonoha, Vladimír Polívka

žánr: komedie

Divadlo Komediograf hostující v brněnském Divadle Bolka Polívky

PREMIÉRA

Je nedělní večer roku 2014. My se však v čase vracíme do večera roku 1975. Pro většinu divadelního osazenstva sálu to není těžké, vzpomínají na tento rok, kolik jim vlastně bylo let? A co se ten rok odehrálo v jejich životech? Každý vzpomíná na něco jiného, někdo má vzpomínku milou, veselou, jiný smutnou, ponurou…tak, jak už to v životech lidí bývá. Jedna vzpomínka je však společná všem – v tomto roce byl zvolen prezidentem ČSR Gustav Husák. A právě na této vzpomínce staví své představení Luboš Balák, který ve hře nechává vyniknout specifický humor Tomáše Matonohy a počáteční rozpaky herce Vladimíra Polívky. Oba kontrasty se vzájemně báječně doplňují, obzvláště po té, co si sborově vyzkoušíme spoluúčast na divadelním představení. Zatímco Vladimír je v roli „toho hodného“, trošku šaška, který publikum rozesmívá, Tomáš je v roli starší autority, kterou se jen málokterý divák dovolí neuposlechnout. Avšak jsou tam i rebelové a právě na ně oba herci vtipně reagují. A co že to trénujeme? No přeci správný potlesk po projevu pana Husáka. A jaká bude odměna za tuto naši snahu? No přeci párek s hořčicí a pivečko o přestávce, přesněji studený párek a teplé pivo (jak to hlásal pan výčepní ).

Děj: rok 1975, okamžiky po zvolení Gustava Husáka prezidentem ČSR – to jsou historická fakta. Poté již přichází fikce, kdy se Gustavu Husákovi zdá (během hlubokého spánku po oslavách na počest jeho zvolení prezidentem republiky) o tom, že je Věra Čáslavská. A zde začíná polemika mezi těmito dvěma postavami,  kterou soudcovat může snad jen divák. Zatímco G. Husák obhajuje komunismus, V. Čáslavská obhajuje pravý opak.

Kostýmy: když jsem viděla Gustava Husáka naposledy (v televizi, nikoliv na živo) a poté v dnešní večer na pódiu divadla, téměř jsem nerozeznala rozdíl. Postava trochu shrbená, pochodující s patřičnou vážností představitele státu, gesta, výraz tváře, jazyk a rétorika, vše nasvědčovalo tomu, že jsme skutečně v roce 1975 a hledíme do kanceláře prezidenta republiky. Taktéž Věra Čáslavská, přestože byla ztvárněna mužem, vypadá přesvědčivě. Její ladné pohyby po pódiu a následné přemety či hvězdice nenechávají nikoho na pochybách, že se jedná o skutečnou vítězku světové úrovně.

Režie: Těžko říci, zda si Luboš Balák taktéž nalil osm štamprdlí francouzského koňaku (stejně jako Gustav Husák po svém zvolení do funkce), než začal tuto hru psát. Co je však téměř jisté, že tuto láhev zcela dopil, než dopsal konec. Pozoruhodné je spojení historických faktů a snaha přiblížit pohled na tuto událost (zvolení Gustava Husáka prezidentem ČSR) očima mocnáře – G. Husáka a kontrarevolucionářky (dle slov G. Husáka) Věry Čáslavské s notnou dávkou velmi laciného humoru. Vyhnáním tohoto tématu do absurdna navodil tragikomické situace, které byly následně diváky oceněny salvou smíchu a potleskem.

Herecký výkon:

Tomáš Matonoha – velmi přesvědčivý, sršící vtipem i v situacích, které až tolik vtipné nejsou. Jeho „hra s párkem“ je místy až za hranicí dobrého vkusu, povzbuzen publikem však pokračuje dále a svou hru dokončí za mohutného potlesku. Práce s textem, s neočekávanými narážkami z publika, improvizace poté, co nefunguje mikrofon, lze hodnotit ve všech ohledech kladně.

Vladimír Polívka – mladický vzhled, skromné zkušenosti, určitá strnulost, ale přesto velká dávka humoru, nadhledu, touhy hrát a rozdávat lidem úsměvy. Výborná fyzická kondice a pohybová komunikace jej činila na pódiu silným. Síla mluveného slova však za touto fyzickou zdatností poněkud pokulhávala, ale to vše spíše dokreslovalo kontrast mezi postavou mocnáře (Tomáš Matonoha) a pozice křehké sportovkyně zahnané do ústraní silou mocných (Vladimír Polívka).

 

Divadlo Bolka Polívky

About The Author

Renata Skýpalová

Na Střední škole KNIH působím jako ředitelka. Současně jsem stále pedagog, a tak ráda pomáhám studentům s jejich aktivitami, které žáky i školu dále rozvíjejí. V posledních letech čtu převážně odbornou literaturu (oblast ekonomiky, marketingu, managementu), a proto nabídka četby knih „jiného typu“ je pro mne příjemnou výzvou.