Select Page

Optimismus a naděje německé detektivky

Optimismus a naděje německé detektivky

Příliš krásná dívka
Jan Seghers

Tak jsem si chtěla odpočinout od temné severské detektivky. Drsná americká škola nelákala, proto jsem sáhla po německém detektivním románu. A pak jsem se podívala na internet! Odříkaného krajíce nejvíce!   „ … Autor Matthias Altenburg píšící detektivní romány pod pseudonymem JAN SEGHERS se nechal inspirovat severskými autory kriminálních děl…“. (více)

Spisovatel žije ve Frankfurtu, který je také hlavním dějištěm románu PŘÍLIŠ KRÁSNÁ DÍVKA. Příběh detektivního pátrání po vrahovi dvou, posléze tří mužů se odehrává v srpnu roku 2000. Mimo něj sledujeme osudy Roberta Marthalera, dvaačtyřicetiletého vdovce, hlavního komisaře, který je považován za konzervativního podivína, nedisciplinovaného samotáře, jenž miluje hudbu a dobré jídlo.  Po Frankfurtu jezdí na kole a pracuje na vlastní pěst. To mu jeho tým hodně zazlívá, přesto stojí pevně za ním. Ve své práci je Robert v poslední době nespokojený částečně i zásluhou nadřízeného. Celkově se dá říct, že není šťastný, ale setká se se servírkou Terezou, českou studentkou umění a to mu pomáhá změnit osobní život a přehodnotit svoje životní postoje a priority.

Vlastní děj se dělí na 3 části, které na sebe navazují jen časově. Dějová linie je v 1. části (5 kapitol) zaměřená na Manon a její osud. V 2. části (37 kapitol) se setkáváme se zločinem a jeho vyšetřováním a také s osobou hlavního komisaře.  3. část (8 kapitol) přináší řešení nejen zločinu, ale i vztahu komisaře s Terezou.

Pohnutky zločinu a jeho provedení jsou ovlivněny psychickou úchylkou vyplývající z rodinné atmosféry a výchovy, snad i fyzického zranění.  Zločin však nebyl úkladný, ani vášnivý, vyplynul ze situace. V severské kriminálce je hlavním motivem psychopatie zločince, zločin je často velmi pečlivě připraven a plánován.

Také vidím dost podstatný rozdíl v atmosféře příběhu – bezvýchodnost, ponurost, strach, depresivní pocit a drsnost nahradil Jan Seghers ve svém románě nadějí a snahou hledat řešení situace i vztahů. Samozřejmě lze najít i ty negativní pohnutky a chování – ale stále se znovu a znovu objevují lidé s optimistickým přístupem a řešením. Zásadní je také rozdíl v ročním období a počasí, které ovlivňují celý příběh. Teplé letní srpnové počasí s občasnými přeháňkami je naprosto protichůdné podnebným a  přírodním podmínkám blátivému a sněhovému severu. Sluníčko i ten déšť přináší pozitivní ladění a optimismus, naději. Pro všechny. Pro vyšetřující i vyšetřované.

V románě vystupuje spousta postav, z těch pozitivních jmenujme Terezu, studentku umění, Elenu Sabatovou – lékařku, Carlose Sabata – technika kriminalistu, Celeste Fouchardovou – venkovskou ženu, Manon – nejkrásnější dívku, Elviru- sekretářku, Petersena – policistu, Kerstin Henschelovou – policistku a jiné. Celkově se zdá, že většina postav v nás vzbuzuje spíše pozitivní pocity či soucit.

Co zřejmě spojuje tuto knihu a severské krimi je citát z Bible (Kazatel 3,13 „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí“) v úvodu knihy. Zdá se, že Bible je cenným zdrojem různých citátů právě v kriminálních románech. Musím se přiznat, že jen malá část je pro mě dostatečně ilustrující, často si s citáty nevím rady, a proto je přeskakuji. Rozhodně si netroufám hledat skryté významy a odkazy. Cítím, že jde o hledání morálních opor pro chování hrdinů děl, ale jistá si úplně nejsem. Asi problém prostředí, z kterého jsem vyšla.

Trochu mě také nadzvedla první informace v knize hned za čelním listem. „Tato kniha je román. Všechny postavy a události jsou zcela vymyšlené. Skutečnost někdy potřebuje fantazii, aby se stala pravdivou.“  Vždy, když podobné věty čtu, tak si myslím něco o alibismu autora, podbízivosti čtenářům, nebo přezíravosti.  Nebo snad varování?! Nevím. Sdělení raději nechci rozumět.

Ještě snad jeden postřeh, „divný“ konec. Proč nevěřím autorovi nečekaný happy end?

V závěru bych chtěla pochválit překlad z němčiny od Ivy Kratochvílové, nic mě nepopuzovalo, využití slovní zásoby i větné stavby bylo praktické. Knihu jsem dočetla velmi rychle a i přes „divný„ závěr (pro mě odbytý) musím konstatovat, že strach z vlivu ponurosti  a temnosti severské kriminální tvorby nebyl opodstatněný, a tak jsem si příběh užila.

zakoupit host

About The Author

LuBy :-o:-O:)

Od raného mládí jsem toužila stát se profesionální čtenářkou knih. Záviděla jsem všem knihkupcům a knihovníkům, že si „mohou v pracovní době číst“. Kniha měla přede vším přednost – bavila mě, pohlcoval mě, poučovala mě, okouzlovala mě. K mému smutku jsem ji ovšem s přibývajícím věkem a povinnostmi musela opouštět čím dál častěji. Dnes je pro mě setkávání s knihou svátkem a velmi příjemným vytržením z každodenních povinností. Profesionální čtenářkou jsem se nestala.